Shounen ai povídky 2

Zvonek vypráví

3.

Kletba

Cink. Cink. Cink. Cink. V daleké zemi zvané Symerie se rozezní zvonek. První tóny letí krajinou našeptávajíc těm co miluji příběhy. Sedněte si a poslouchejte...

„Dnes Arziel řádí, že Dariene,“ řekne Syrian a neví proč se usmívá.

„To ano Syriane a nečekej mně. Dnes budu zpívat v jedné vlivné rodině, ano.“

„Nemám tam s tebou jít? Víš, že mi to nevadí.“

„Vím to. Ale opravdu běž spát. Vrátím se k tobě hned jak budu moci.“ Syrian přikývne a dívá se jak zmizí v tmě. Vejde do hostince U čaroděje. Vyjde nahoru po schodech do pokoje. Sundá plášť  a setřese z něho kapky deště, které na něm ulpěly. Pověsí ho na věšák a pak si sundá kabátec. Zůstane v košili, stojí před oknem a dívá se jak provazce deště bičuji chodník. Nikdo není venku v tom nečase a on si dělá starost o Dariena, jak to zvládne. Otočí se od ulice a pohlédne na velkou postel zvoucí k hrátkám. Za ten měsíc si zvykl na to, že vedle něho leží muž a to, že s ním spí má i dobrý účinek na jeho magii, takže žádné průvodní znaky kletby se neobjevují.

Svleče si zbytek věci a vleze do postele. Dívá se do stropu. Miluji se dne co den a přece v něm zůstává nenaplnění a prázdnota. Jako by tomu něco chybělo. Neví co, a přitom když se ho dotkne tak plane touhou. „Všechny tyhle úvahy a řeči jsou pitomosti,“ zabručí a zahumlá se do pokrývek vonící směsi bylin.

„Ano,“ vydechne ze spánku a cítí jak nějaká ruka mu tančí po těle. Obejme Dariena a přitiskne ho k sobě. Uvědomí si i něco jiného a než se stihne zeptat, Darien ho vezme do úst a rukou stiskne jemně bradavku, zapomene na vše a jeho mysl a tělo žádají uvolnění, které mu Darien poskytuje plnou měrou. Když vyvrcholí otočí se a vypne svoje hýždě rukám a údu Dariena. Trochu ho zabolí jak na prudký vstup není připravený, ale dělá mu dobře, když cítí jeho sténání a jeho ruce jak říkají chci tě. Výkřik a on si uvědomí jak z něho vyklouzne a svalí se vedle něho.

„Spí.“ Uslyší a pak zaslechne jen tiché oddechování. Nechápe co se stalo. Vždyť Darien má rád... a pak si uvědomí tu cizí vůní, která vycházela z jeho těla a vlasů. Lehne si na záda a dívá se do stropu. Je mu jedno, že má ještě jeho semeno mezi stehnami.

Nikdy si to nepřipustil, že by mohl mít poměr s někým jiným, ale teď ano. Přišel k němu z nějaké cizí postele. Neví co dělat. Musí zjistit pravdu. Přitáhne k sobě pokrývku a nechápe proč se cítí tak ušpiněný. Do rána nezavře oči a když ucítí jak Darien tiše vstane, pochopí, že někam jde. Jindy by ho vzbudil a milovali se a zničehonic se odsud krade tiše jako zloděj. Uslyší zaklapnutí dveří a rychle vyskočí. Natáhne na sebe co mu přijde pod ruku a vyběhne ven. Rozhledne se v mlze po ulici a pak uzří postavu. Vydá se za ni modlíc se k Flaviele, aby to byl Darien. Je to on, když ho zahlédne před jedním domem.

Vejde za ním a ihned si uvědomí, že to je Dům pokojů. Někdo by tu měl být, ale je možné, že Dariena doprovází k tomu druhému. Nedělá si iluze, že tam bude sám. Určitě tam bude s někým a za chvilku skončí v posteli a bude se s ním milovat stejně, jako s ním večer. Nebo bylo to vůbec milování. Nebylo to jen, že se oba musí uvolnit, a že chtěl tím něco zakrýt? Zaslechne kroky a vpadne do jednoho pokoje.

„Děkuji ti Flaviel.“ Bude muset ji něco obětovat nebo postavit, ale paní Flaviel je nevyzpytatelná a nic neudělá. Jen na ni občas pomyslí a poděkuje ji. V místnosti nikdo není. Přitiskne ucho ke dveřím a slyší vzdalující se kroky. Pootevře dveře a vykoukne. Zahlédne stín mizici v zákrutu chodby. Vypliží se ven a zavře dveře. Musí dál a ke každým dveřím přitiskne ucho.

Tady, když uslyší dvojitý smích. Žena, muž? Otevře dveře a strne, když uvidí polosvlečeného Dariena a chlapce, který klečí mezi jeho stehny. Oba k němu zvednou hlavy. Syrian si všimne vlhkých rtů chlapce a jeho zastřeného  výrazu v očích.

„Tak jsi na to přišel. Pojď sem.“ Syrian k němu přijde.

„Odcházím.“ Chlapec dál pokračuje kde přestal, jako by tu nebyl. Syrian se dívá na Darienovy štíhlé prsty ve světlých vlasech toho druhého

„Opravdu?“ a Darien sáhne mu na mužství. Prsty drsně přejede po látce. Syrian strne, když ucítí svoji odezvu. Jak mohu, s hrůzou přemýšlí a chce odejít, ale Darien ho svírá pevně.

„Svlékni našemu nezvanému hostu kalhoty, Tyriene.“ Chalapec přestane a obdivně se zahledí na Dariena. Otočí se a začne Syrianovi rozvazovat tkanice. Vytáhne jeho úd a pohltí do svých vlhkých rudých rtů. Syrian zasténá. Darien vstane a obejme Syriana. Přitiskne své rty na citlivé místo za uchem.

„Neodejdeš, Syriane víš. Protože to nechceš udělat. Chceš mně citít v sobě. Kohokoliv a já ti to dopřeji.“ Syrian s hrůzou cítí jak podléhá a jeho hlava je úplně někde jinde a poslouchá jen řeč touhy, která ho zaplavuje s každým Darienovým polibkem a pohlazením toho chlapce. Nevšimne si jak ho svlečou a položí do podušek. Jak Darien s Tyrienem hladí jeho i sebe. Jak se uspokojují na něm a jak do něho jeen po druhém  pronikají. Jen sténá jak mu dělají dobře. Křičí slasti a poslouchá jejich slastné výkřiky, když vyvrcholí. Je mu dobře, když je hladí a sám se nechává.

Konečně je po všem, když leží na zmačkaných pokrývkách a pozoruje jak Darien s Tyrienem se rozkošnicky líbají. Je rád, že je to za ním a neví co si o tom myslet. Bylo to tak spalující. Jenže když oheň vyhořel, zůstal v něm jen popel hořkosti a nenaplněné touhy a přitom jeho tělo je dokonale ukojené.

„Nemůžeš odejít. Zůstaneš se mnou, Syriane.“ Oba ho líně pozoruji. Syrian přikývne. V tu chvílí zůstane, ale pak odejde. Už nechce dál mít v sobě ten pocit prázdna, který ho pronásleduje na každém kroku a ve chvílích po milování je tak intenzivní. Chce to prázdno  něčím zaplnit. Oba se usměji a lehnou si k sobě. Syrian je pozoruje jak ukojeně si spočívají v náručí a za chvilku zaslechne jejich vyčerpané oddechování. Tichounce se zvedne a obleče. Je mu jedno, že má semeno ve vlasech a  napuchlé rty. Chce pryč. Někam kde se jeho duše zahojí.

Před očima se mu mihnou střibřité vlasy a průzračně čistý fialkový pohled. Půjde k němu. Aspoň na chvilku uvidí opět ten ráj, který tam Ervin vytvořil uprostřed pekla bažin. Snad ho přivítá a nechá pár dní uprostřed svého úsměvu. Vyjde tiše ven a mine muže dole na židli, který šokovaně zvedne hlavu a dívá se za ním. Muž se zvedne a chce zavolat, když si na konec sedne a pozoruje dál protější stěnu s nezajímavým flekem.

Jde po ulici a míji lidi. Stejně jako před tím prochází kolem nich a nevnímá kradmé úsměvy. Je mu jedno jak vypadá. Vejde do hostince a zabalí své věci. Rozhlédne se a bez lítosti opustí místnost i Dariena.

V stáji osedlá Snížka a pak opře si o jeho krk hlavu a stojí. Teprve zafrkání a šťouchnutí ho přiměje nasednout a vyjet. Snížek ho nese pryč z města. Neoblibíl si nikdy moc ty páchnoucí věci, kterým říkají města. Nejraději má volnost a prostor a klid. Jdou noha co nohu mine až se dostanou z města.

Tak co teď? řekne si v duchu a sedí. Snížek skloní šijí a uždibne kus trávy. Ervin, ano chtěl se k němu dostat. Přitáhne uzdu a Snížek zvedne udiveně hlavu se stéblem trávy v hubě. „Snížku,“ a pohladí ho po hřívě černé jako smola. „Pojedeme za Ervinem.“ Snížek přitaká. Muž, který s nim mluvil. Syrian obrátí koně a pobídne ho. Jsou daleko, ale Snížek zvládne tu cestu stejně jako on.

Jedou dnem i noci pořád dál. Nevšímají si bouřlivého jednání Arziela ani nádherného počasí, které nastává po jeho řádění. Mijejí města i vesničky a zanechávají za sebou neotevřené dveře hostinců zvoucí pocestné do své náruče. V noci přespávají v pohostinné náručí boha poutníků a přes den se vrhají na cestu dál. Nevnímá úšklebky lidi nad svým zjevem a jen se chce dostat tam kde mu bylo tak dobře. Pamatuje si to místo přesně, i když tam pobyl jen krátce a zbytek spíš prosnil.

Přitáhne k sobě plášť se zlatou sponou. Už dávno nevoní po Ervinovi, ale po dálkách a po prázdnotě, ale teď, když se vrací rozpomíná si jeho vůní. Byla něčím uklidňující a trochu vzrušující.

Nebádá ve své mysli proč uprchl před ním a co se stalo. Potřebuje azyl a žádné jiné místo ho nenapadá. Místo z kterého uprchl. Před čím? Přese všeho na něho dotírá svědomí a on je odhání jako dotěrnou mouchu.

V noci jsou občas rušení nočními tvory stejně, jako ve dne denními tvory a on se s chutí pouští do bitek. Vyhrává díky meči u pasu a pořád děkuje tomu kdo ho vykoval. Jede dál a cesta ubíhá. Přijíždí do povědomých míst. Stejná krajina, stejná vůně. Rostliny a stromy i řeč lidi mu připomínají ty zřídké setkání, kdy jel za Ervinem.

„Je to daleko k Dračinám?“ optá se muže, který pracuje na poli. Ten se zvedne, ruku da na kříž a protáhne se.

„Dračiny?“ a rukou udělá ochranné znamení. „Jistě pane. Den cesty to je a jeďte pořád na východ. Budete tam co by dup, ale na vašem místě bych se vyhnul končinám víl.“

„Končinám víl?“

„Jistě. Copak nevíte, že tam sídlí zlovojalné víly, které nás lákají do svých spárů a pak mizíme? Jste asi z daleka, že.“

„Ne nevěděl. Děkuji moc.“ Popožene Snížka. Tak proto Ervin zůstal tam. Zřejmě to má něco společného s jeho vílí krví. Povzdechne si a jede dál. Přebrodí potok a má pocit, že je mu lépe a stejně nezastaví a jede dál. Uschnou po cestě.

„Jsme tu, Snížku. Za chvilku tě čeká, věrný příteli, teplá stáj a jídlo a péče jakou si zasloužiš.“ Zastaví před vstupem do bažin. Jenže jak  se má tam dostat? Možná Alvin ho doprovodí.

„Dobrý den pane,“ ozve se blízko něho a on z koně se zadívá na kořenářku.

„Zdravím,“ ozve se zdvořile. Už zase je tu. Nezvaná a přece vítaná.

„Vracíte se a to je moc dobře. Mistr byl nemocný poté co jste odjel.“ Syrian trhne. Nemocný? Už se chce ozvat... „Už je v pořádku. Tady to jste si tu minule zapomněl.“ Podáva má zařící klubko. Syrian si ho omámeně vezme a tiskne v rukou.

„Byl jsem hlupák,“ ale to už mluví k zádům té ženy.

„To jsi ještě pořád!“ slyší a pak smích, který mu připomíná zpěv ptáků. Možná tím okouzlila svého muže a kdo ví. Je to víla. Hodí klubko na zem. To se zastaví a jakoby zachvěje a pomalu vyrazí vpřed. Snížek si pamatuje jak šli za tou věcičkou poprvé a tak jde za ni klidně bez sebemenšího vzrušení. Syrian se rozhliží po ponurném místě plné kašovité hmoty, pobluvájíc do rytmu chůze Snížka. Občas uslyší jekot a on se ptá jestli to byly rozumné bytosti nebo zvířata na lovu. Dračiny jsou tak plné života.

Musím se ho zeptat proč tu zůstává. Podívá se na oblohu částečně zakrytou lesnímí stromy rostoucímí jen v bažinách. Neví jestli je už den nebo noc. Připadá mu, že tady ubíhá čas jinak. Škvírou mezi korunami zahlédne kousek tmavého nebe. Už bude noc a on se zahvěje, když si vzpomene na močálové víly. Jako člověk je proti jejich volání, tak bezbranný.

Jak ještě dlouho, pomyslí si, budu jet? Sleduje zářivé klubíčko, aby ho neztratil z očí. Kolem něho se mihne stín rychlý jako blesk a on nestačí zaregistrovat co to bylo. Otočí se za tím stínem a přemýšlí co to bylo, když z ničeho nic se Snížek zastaví.

Syrian vzhlédne a jeho tvář se rozjasní. Je u Ervina a v mysli má jedno slovo Doma. Seskočí, zvedne klubíčko, vloží do kapsy a vede Snížka k domu.

„Pane Syriane!“ slyší křik a s úsměvem pozoruje Krata jak k němu běží na krátkých nohou. Takhle k němu běžíval Zar. Bude muset se podívat co jeho domov dělá a jestli ještě vůbec stojí.

„Krate je Ervin doma?“

„Ne pane Syriane, ale mistr Ervin mi nakázal abych se o vás postaral jak nejlépe budu moci. A dnes by se měl vrátit.“ Dodá a zadívá se na oblohu. Syriana to překvapí, ale přejde to. Takže Ervin celou dobu věřil, že se vrátí. Je šťastný.

„Děkuji a víš potřeboval bych, abys důkladně se postaral o Snížka. Má za sebou náročnou cestu a já bych si rád lehl, pokud je to možné.“

„Jistě pane.“ Nechají Snížka stát před stáji a vede ho dovnitř. „Pán byl moc smutný, když jste odjel a setkal se s královnou a nechal připravit...“

„Povídala kořenářka, že byl nemocný.“

„No ano. Nic vážného. Je to jako vždy...tady pane,“ nedořekne větu a otevře dveře. Syrian už stál za těmi dveřmi, které jsou hned vedle modré ložnice Ervina. Vnitřně se obrní před náporem záplavy růžových krajek a vejde dovnitř.

„Ech...!“ vyhekne a rozhlédne se po pokoji v příjemných tmavohnědých barvách s jantarovými doplňky a světlými stěnami. Neví co říct. Je jasné, že se nerozhodl změnit pokoj z ničeho nic. Měl ho ve stejném stavu už několik let, jak řekl a najednou taková změna. Všechno je jiné a kdyby nevěděl, že je ve stejném pokoji, řekl by, že ho Krat zavedl do jiné místnosti. Nikde nevidí žádnou růžovou a všechno je tak ryze mužské. Polkne dojetím. Jestli to udělal kvůli němu, tak... má pocit, že se rozbrečí.

„To je krásný pokoj.“

„Ano Krat nesnáší růžovou. Pán řekl, že všechno vyhodit a spálit. Krat udělal a pak mistr, řekl, že mám vás sem přivést až přijedete. Líbí se vám ty barvy? Pán je dlouho vybíral,“ bezelstně ho informuje Krat. Syrianovi poskočí srdce. Takže Ervin na něho čekal. Jenže... on nemůže...

„Děkuji Krate. Taky nemám rád růžovou.“ Vejde dovnitř a dotkne se jantarových pokrývek vyšívaných hnědou niti. Skočí do nich a blaženě se zavrtá. Není nad postel, paní Flaviel.

„Nechcete večeři?“

„Ne děkuji. Jen spát.“ Krat přikývne a tiše zavře dveře. Syrian hned vyskočí a začne prozkoumávat pokoj. Komoda s věcmi pánskými a prázdné šuplíky čekající na prádlo a oblečení. Koberec čokoládové barvy a zrcadlo. Na stěnách obrázky s motivy krajin a zvířat. Nic přeslazeného.

„Takový krásný pokoj!“ skoro vykřikne, když zaslechne dveře. Otevře dveře když uslyší.

„Syrian, zde? Skvělé!“ a na to „Sakra!“ Ervin, ale proč nadává. „Vůbec se mi to Krate nehodí, že je tady. Nic mu neříkej a musím odejít jako vždy.“

„Ano pane.“ Syrian ztuhne a zavře dveře. Zdá se, že Ervin není rád, že tady je. Uslyší dveře a pak se dostane oknem ven. Zaslechl venkovní dveře, ale kam v tuto dobu může Ervin jít? Oběhne dům a vykoukne zpoza rohu. Zvědavě pozoruje jak Ervin stojí na okraji bažin jen v kalhotách a volné košili. Napřahuje ruku a co to dělá? Když uvidí jak vykročí po bažině. Někam jde, ale kam? Chce vyrazit za ním a pak si vzpomene na Ariena, na sebe a kam vše vedlo. A on nemá právo. Vrátí se do postele stejnou cestou jakou odešel. Svlékné se a pomyslí si, že by nebyl špatné si dopřát koupel. Zaleze do pokrývek a zavrtá se do pokrývek.

Usne, ale něco neviditelného ho ze spánku budí a tak k ránu vstane a přistoupí k oknu. Otevře ho a dívá se na zahradu jak se probírá z náruče paní noci. Uslyší klapnutí dveří a naprosto nesmyslně vyletí ven.

„Ervin...!“ vykřikne s úsměvem, ale ten mu ztuhne, když vidí jak vypadá. Noční flám a ne ledajaký, když zahlédne škrábance, narudlé znamínka a napuchlé rty. Je vidět, že má za sebou hodně náročnou noc.

„Syriane? Ne! Prosím!“ zašeptá Ervin a přitáhne si roztrženou košili. Zmizí v pokoji a před nosem mu třískne dveřmi.

„Ervine?“ v hlase mu zní údiv. Co to mělo znamenat? Vypadal strašně. Jako by celou noc... vypadal hůř než já, když si mně Darien s Tyrienem vzali do parády. Znechuceně se otočí ke svým dveřím, když vidí přibíhávat Krata s lavorem vody a sáčkem bylin.

„Uhněte se!“ zavrčí zle a rukou si otevře šikovně dveře. Syrian zahlédne kousek modré a pak nic. Má chuť přitisknout ucho na dveře, aby slyšel co si povídají, ale ovládne se a jde zpět do svého pokoje. Sedne si ke stolku a dívá se ven do zahrady. Takže Syrian někde pořáda orgie. Možná něco podobného jako Darien, nebo ještě hůř a on si myslel, že na něho celou dobu čeká. Hlupák je a ty jsi taky, slyší slova té močálové víly. Pravdu děla bába kořenářka, když ho tak nazvala. Vždyť si přišel zde jen odpočinout, tak proč by to neměl provést? Nebo chtěl něco víc? A co když je v tom něco jiného? Ťukot a on uvidí, jak do pokoje nakoukne Krat.

„Dobrý den, pane. Mistr by s váma chtěl za hodinku posnídat.“ Čeká. Na co čeká? Aha.

„Jistě, dobře a Krate mohu se vykoupat?“

„Samozřejmě. Hned vám připravím vodu.“ Syrian sotva stihne přikývnout, když dveře jsou zamčené a on osamí. Co se to tu sakra děje? Ervin se chová jako by domu nepřišel po zápase s ženami z království Ssyrta. No sám je zvědavý jak se vše vyvrbí. Zavrtí hlavou a z cestovní tašky vytáhne čisté oblečení. Vezme je do náruče a spěchá do koupelny.

„Áááááá!“ potěšeně vydechne, když uvidí vanu horké vody a huňatý ručník hnědé barvy. Rychle ze sebe všechno shodí a stoupne si s rozkoší do vody. Otočí se jak na zádech ucítí závan vzduchu.

„Vidím, že Krat splnil tvoje přání do puntiku!“ Syrian si kecne do vany až vyšplouchne voda a zardí se. Co tady sakra dělá Ervin?

„No ano. Víš včera jsem nestihl...“

„A špehoval jsi mně. Potom ti to vše vysvětlím a teď mi dovol se o tebe postarat. Obvykle to dělávala moje paní, ale když není v odmě paní, snad ti nebudu vadit já.“

Postarat o něho? Dělá si legraci? „Ne ehm .. ne nevadí moc,“ vykoktá s určitým úsilim. Ervin přejde ke skříňce a vezme různé přípravky.

„Nemyslíš, že ta vana je moc malá?“

„Malá vana? Ne nezdá se mi,“ řekne zmateně. Co to mele o vaně? Vždyť je široká tak akorát.

„Nevím. Napadlo mně, že by moha být větší. Nakloň se. Umyji ti záda. Jsi strašně špinavý. Jako by ses válel v chlévě.“ Ervin mu odhrne jeho dlouhé černé vlasy na stranu. Nakonec je umyje. Má z toho takovou rozkoš, že se ho může dotýkat. Větší slast než v noci v náručí víl a bůhví koho. Z těch noci si nic moc nepamatuje. Jen dokonale uspokojení těla. Povzdechne si a houbou mu začne mýt záda. Prodlévá na zádech víc než je nutno a uvědomuje si to, ale nemůže odolat své touze se ho nedotýkat.

Syrian si odkašle. „Nestačí to už?“ navrhne nejistě. I jemu se to líbí, ale taky má hlad. Ervin začervená.

„Jistě. Nohy.“ Syrian pod jeho rozkazovačným tónem natáhne před sebe nohu, a ani si neuvědomí jak a už ji Ervin drží v rukou a dotýká se ji. Syrian má pocit, že je rudější než červená vlajka skřetů, kterou nosí do války. Odvrací oči od toho jak mu myje prsty a lýtka. Tohle by neměl dovolit, když jeho zrak se definitivně upře do rohu koupelny na pavučinu. Jenže dovolil. Copak může odporovat tomu jeho přísnému tónu a pak je tu hostem.

Syrian houbou  myje jeho prsty, klenbu nohy a nárt. Mazlí se s nima a uvádí ho to v úžas jak se mu to může libit. Přejde výš nebo spíš níž na jemně ochlupené lýtko. Mrkne jak se tváří. Je nějak červenější a sleduje jeho pohled k pavučině. Sklouzne ještě níž a umyje koleno. V průzračné vodě s bylinkami vidí jeho úd. Je vzrušený a je rád. Znamená to snad, že mu nebude vadit... a rukou s houbou sklouzne na vnitřní stranu stehna.

„Ne!“ zachraptí Syrian a položí svoji ruku na jeho. Zadržuje jeho putování k jeho slabinám.

„Dobře. Druhou nohu!“ Přejde na druhou stranu a opět ji začne mýt. Syrian opět upře svůj zrak do kouta koupelny. Krásná pavučina. Semkne rty jak se snaží nevydat jakýkoliv zvuk rozkoše. Začíná si nechotně přiznávat, že propadl kouzlu  Ervina. Rukama svírá okraje vany a nechá se o sebe pečovat. Nikdy tohle nezažil a neuvědomil si jak po tom prahne.

Královna měla pravdu. Celou dobu mi to chybělo. Starat se o někoho, když mu přejíždí houbou po celé noze až skoro k tříslům. Vychutnává si to. Pokud ho nepřijme jako muže, jistě přijme jako ženu. Má takovou chuť se ho dotknout a pohltit ho. Usměje se a zavrtí hlavou. Nerozumí tomu. Po Slavnosti úplňku je většinou vyčerpaný a tentokrát, když tady s ním je by nejraději si šaty sundal a nechal ho ať se do něho ponoří nebo on do něho. Jaká by to byla rozkoš a slast slyšet jeho výkřiky pod jeho výpady a opačně! Až se mu skoro zatmí před očima, jak se mu v mysli objeví obraz jeho těla pod ním a jak do něho proniká. Spustí mu nohu do vany a vezme ruku. Musí ji skoro od okraje vany páčit, ale nakonec povolí a on se mazlí s jeho prstama. Dotýká se dlani a chtěl by ho do ni políbít. Něžně přejíždí jeho svalnaté ruce a vychutnává si ten dotek. Přejde k druhé a pak houbou sklouzne k jeho hrudníku a tmavým bradavkám. Myje mu hrudník a po plochém břichu sklouzne až k chloupkám a jeho údu. Má pocit, že shoří a tak nechá houbu být.

„Vlasy!“ zachraptí. Syrian nepřítomně k němu zvedne oči a nakonec se posadí lépe. Za chvilku cítí jeho ruce ve vlasech jak je rozplétají a něžně se probírají zcuchanými prameny.

Syrian jeden vezme a donese k rtům. Přitiskne si je k rtům a má z toho tak čiré potěšení. Přivře oči a ignoruje svoje vzrušení. Nechápe, jak může se vzrušit po celonočních hrátkách. Rychle mu umyje hlavu a rozčeše jednotlivé mokré prameny.

„Zvládneš to sám?“ mu zašeptá do ucha. Syrian přikývne, protože má pocit, že hlas by ho zradil a on řekl slova, které nelze vrátit. Syrian za sebou zavře dveře a sklouzne po stěně dolu na podlahu. Má chuť plakat i smát se. Dnes u snídaně to vyřeší. Chtěl čekat až si Syrian tu zvykne a trochu déle pobude, ale nemůže. Zbláznil by se z jeho přítomnosti a hlavně nejistoty jak vlastně si u něho stojí. Zvedne se a jde do ložnice.

Převleče si svrchní oblečení zamokřené od koupání Syriana. Vytáhne světle modrou tuniku a přetáhne si ji přes hlavu. Co vlastně tam venku dělal? A průvodní znaky kletby jsou pryč. Možná raději to nechce vědět anebo ano? Má pocit, že se změnil a jeho doteky bere klidněji. Dřív by nedovolil, aby ho myl. Ví to jistě. Zachmuří se. Možná si tam našel partnera, který ho do všeho zasvětil. Je to možné. Jenže on by tak rád ten svět objevoval  s ním.

„Máš být rád, že se vrátil, hlupáku!“ na sebe vyjede a kolem útlých boků zaváže kožený pásek.

„Pane?“ udivený  hlas Krata.

„Nic Krate. Jen jsem starý hlupák. Připravíš pro nás snídaní v altánku?“

„Jistě.“

„Děkuji,“ zašeptá. Upraví si pásek na tunice a vyjde ven. Pak se vrátí a z přihrádky vatáhne flakónek s duhovou tekutinou, kterou dostal od královny víl. Sevře ji v dlani a potom ji schová do kapsy. Vyjde ven se podívat na koně a na zahrádku.

„Chci ho mít. Chci, aby mi to udělal, tak abych zapomněl na Dariena, na jeho ruce i rty.Na to, že jsem s ním byl. Chci se s Ervinem vznášet na duchové spirále vášně!“ zuřivě si šeptá Syrian se zavřenýma očima a tvrdě se hladí. „Chci ho mít uvnitř a aby mně pomiloval, až zapomenu na ten měsíc prázdnoty. Na to, že jsem Dariena měl uvnitř sebe a dokonale mně uspokojil. Chci ho mít!“ vykřikne do místnosti a cítí jak stříká a jeho tělo ohabne. Leží ve vodě a mlčí. „Jenže jak?“ zamumlá si a otevře oči. Úplně se zapomněl a kdykoliv mohl Ervin nebo Krat vstoupit dovnitř a ten jeho výkřik...

„Pane snídaně. Nechcete s něčím pomoci?“ Syrian na něho hledí jako by nevěřil svým očim. Copak ten skřet umí číst myšlenky? „Pane je vám něco?“ Něco? Nejraději by všechno vrátil zpět. Jenže to nemohou ani oni, čarodějové s obrovskou moci.

„Ne děkuji Krate. Za chvilku budu na snídani. Ehmm vyřiď...nic.“

„Výborně pane. Dnes jsem si dovolil připravit...“

„Krate?!“ výhružně mu řekne Syrian. Ten pochopí a zmizí. Syrian vyleze stále pozorujíc dveře. Rychle se utře do ručníku, natáhne kalhoty a zaváže na tkanice, přetáhne přes hlavu jednoduchou tuniku u krku vyšívanou stříbrnou niti a nakonec vysoké boty. Pásek a uhladí si tuniku rukama. Vlasy už sušší nechá volně splývající na zádech a jen sepne si prameny zepředu do zadu jednoduchou sponou ve tvaru draka. Povzdechne si a všechno se v něm sevře. Kdyby nebylo mu tolik kolik je, myslel by si, že z obyčejné snídaně má pořádnou trému.

Za dveřmi už stojí se šklebící Krat. „Prosím pane za mnou. Pán Ervin přichystal venku snídani, když je tak krásně.“

„Tak mně veď,“ řekne odevzdaně Syrian a nechá se vést  zahradními cestičkami dozadu k ukrytému altánku. Krat zmizí a on se zahledí na čekající postavu se střibřitými vlasy a fialkovýma očima. Stojí a nevnímají nic krom sebe.

Ervin se usmívá a má pocit, že to co tady vybudoval s pomoci magie i bez ni, konečně dostalo smysl. Jako by něco zapadlo do skladáčky a obraz se zacelil. Vypadá nádherně jak tam stojí v rozpuštěných vlasech jen s dvěma prameny svázánýma v týlu. V lehké tunice a kalhotách tmavé barvy. Ty rozkošné rty se usmívají a přece v očích má stíny, které předtím nebyly. Povzdechne si.

Je krásný a mimoděk si vzpomene jak se změnil na ženu. Neví co chce, ale ví jedno. Má pocit, že tady patří a s Ervinem jako by přišlo rozvázání všeho. Zaplnil jeho prázdnotu a svým vřelým úsměvem ho vrátil tam kam patří. Možná už nikdy nebude léčit a nebude mít moc a chybělo by mu to, ale možná může být spokojený i jinak.

„Snídaně, Syriane. Omlouvám se, že jsem včera nebyl doma, ale práce. Jedna nepěkná kletba na kuchyni. Jistě si dovedeš představit, jak hradní pán spěchal s jejím odstraněním.“

„To přece nevadí a děkuji a povedlo se ti ji zlikvidovat?“

„Ano.“ Oba se usadí naproti sobě. Ervin nalije ze džbánu nápoj a Syrian se ho dychtivě napije. Ervin ho upřeně pozoruje jak pije nápoj. I něco tak malého jako polykání, ho dokáže přivést do stavu vzrušení. Nalije svoji a zamaskuje tím zmatek, který cítí že má ve tváři. „Dnes se Krat opravdu snažil a tak dobrou chuť.“ Syrian se natáhne po opečených toustech s něčím napovrchu a naprosto nezkoumá co jí. Kdyby jedl piliny chutnaly by mu stejně dobře v přítomnosti Ervina. I Ervin si myslí, že dnešní snídaně se Syrianem naproti stolu je něco jiného. Něco neobyčejného. Jejich první snídaně.

„Ervine já vím, že to není moje věc, ale dnešní ráno...“ naznačí, že by chtěl slyšet vysvětlení jeho stavu. Ervin trochu ztuhne a začervená. Jak má vyprávět o své vílí touze při měsíčním úplňku.

„Od tvého odjezdu se toho tolik stalo. Víš co? Co kdybys vyprávěl nejdřív ty?“ teď nemohu mu o všem vyprávět. Je to tak záludné a mimo lidi s vílí krví se o tom neví.

Syrianovi se v prstech zlomí chlebíček a rychle se napije. Jak má říct, že aby unikl kletbě spal s Darienem. Oba na sebe civí a žádný z nich nechce začít se svým vyprávěním. Ervin se zavrtí a sklouzne pohledem na květiny, které je obklopuji. Bude asi muset začít. Odkašle si.

„Víš...“

„Promiň..“ začnou oba najednou a zas zmlknou.

„Chtěl jsi něco říct?“ otáže se nadějně Ervin jen aby nemusel začít on.

„Ehmm nic, ale myslím, že ty jsi chtěl něco říct.“ Oba sedí a civí na stůl. Před Syrianem se hromadí drobky z napůl dojedených chlebíčku a Ervin v prstech otáčí sklenici.

„Začnu já. Jsi mým hostem a...“

„Musím být hostem?“ přeruší ho Syrian.

„Ne nemusíš,“ šeptne Ervin a pak začne. „Jak víš moje matka byla víla jménem Mariel. Zamilovala se do Lysandra, mého otce. Ne nebyl to lovec nebo něco takového. Obyčejný člověk, šlechtic s nedalekou usedlosti. Otec poté co si vzal moji matku ho vydědil. Odešli sem. Jak víš jsem čaroděj a  moje specialita jsou odeklínadla. Jenže se ve mně projevuje i matčina krev a vílí moc. Například umím se dorozumět se zvířaty.“ Syrian překvapeně vydechne.

„Netušil jsem, že mají tak velkou moc.“

„Ano a další schopnosti patří k tomu. Některé nejsou tak dobré jako u víl. Přece jen jsem míšenec, ale je tady jedna věc. Nevím jak mám začít. Je to pro mně dost trapné.“ Odmlčí se a Syrian je napnutý co z něho vyleze. „Každý měsíc o úplňku měsíce se koná Slavnost úplňku.“ Zmlkne. Syrian si uvědomí, že včera měsíc zářil a byl blízko země.

„Aha slavnost. Na tom není nic špatného, ne.“ Snaží se ho povzbudit. Ervinovi dojde, že to nepochopil a bude muset vybalit vše.

„V tu noc všichni s vílí krví tančí tanec....“

„Smrti?“ a vzpomene si na kořenářku.

„Ne kruci. Prostě jsme ovládnutí chtíčem a pokud se ho nezbavíme tak jsme nemocní!“ vyjede na něj. Syrian otevře rty dokořána  a pak se začne smát. A on si myslel, že někoho vraždí a oni si zatím užívají. Ervin ztuhne a jeho tvář znehybní do neproniknutelné masky.

„Tobě to připadá legrační, ale být nemocný poté co se nemůžeš pomilovat je stupidní a vůbec nemáš páru o co jde,“škrobeně pronáší.

„Promiň nemám, ale já si představoval, jak vraždite a pak schovávate mrtvoly.“

„Ne to fakt neschováváme,“ zabručí. „Párkrát jsem volání neuposlechl a pak týden v peřinách a zimnice... nepříjemné.“ Syrian se usmívá. Musí si přiznat, že si oddechl, i když...

„Musíš vždy chodit, nebo nemůžeš mít nahrážku a  co když  jsi mimo Dračiny?“

„No musím se s někým spojit,“ řekne kysele.

„Když jsem odešel byl úplněk a ty jsi byl pak nemocný. Povídala mi to kořenářka, matka Alvina.“

Ervin mlčí.  „Omlouvám se za ten večer. Nechtělo se mi chodit na slavnost...a ty jsi nesnášel dotek mužů ...a tak jsme si řekl, že by ti nevadilo,... kdybych se proměnil.“ Nakonec ze sebe trhaně vypraví. Ervin na něho hledí.

„Takže kdyby byl včera úplněk a já svolný tak bych ti stačil?“

„Jistě,“ přitaká. „Naprosto.“

„Odjel jsem. Chtěl jsem zlomit kletbu. Rozhodl jsem se, že zkusím žít s mužem. Cestou jsem potkal zpěváka Dariena.“ Odvrátí oči. „Stali jsme se milenci a já ho doprovázel na cestách.“ Ervin zesmutní. Tušil něco takového. „Jenže moc se mi nevrátila. Jedině mně přestaly růst uši, ocasy a srst.“ Nedodá, že byl rád a měl rád jeho dotek rukou a milování. Jen po milování všecho bylo tak bez barev. Šedé.

„Nemilovals ho,“ a nějak to podivně Ervina uklidní. Je dokonce rád.

„Počkej co tím myslíš?“

„Tím myslím, že kletba se zruší jen pokud se zamiluješ.“

„To jsi mi neřekl!“

„Řekl!“

„Neřekl!“ a praští rukou do stolu. Ervin se nadzvedne a nakloní se k němu.

„Ale řekl a dost! Kdybys poslouchal tak to víš a mohl jsi se zeptat.“

„Takže to celé bylo zbytečné.“ Ervin se posadí.

„No máš aspoň nějaké zkušenosti, tak to zas nebylo až tak zbytečné.“

„Jo mám tolik zkušenosti, že mi to vystačí nadosmrti,“ hořce pronese Syrian a jeho vztek se vypaří. „Sakra! Do háje! Krucinál!“ a dál láteří jako žoldák. Ervin ho poslouchá a vrtí hlavou. Vůbec mu nerozumí.  „Omlouvám se,“ řekne na konec litánie.

„Nevadí. Chápu, že by to rozčililo každého.“ Syrian se opět naštve.

„Nic nechápeš. Jsi hlupák Ervine.“

„Však ty taky, Syriane. Kdybys tehdy neodešel a neříkej, že ses najednou rozhodl ignorovat ženy a dobře vím, že jsi mně poznal, takže v tom nebude to. Proč jsi odešel a nepomiloval ses se mnou? Nebo vypadám tak odpudivě?“ Syrian zrudne. S přítelem milovat? To by spíš se zabil.

„S přítelem?“ a vloží do toho všechno co tehdy citil.

„Ano. To je pravda to nejde. A teď? Co když ti řeknu, že jsem našel řešení tvého případu?“

„Cože? A to říkáš až teď?“ Ervin pokrčí rameny a vytáhne falkónek s duhovým lektvarem. Položí ho doprostřed stolu

„Tohle je Proměnný lektvar a umí ho připravit jen víly. Musel jsem zažádat kvůli němu o audienci u samotné královny, ale dala mi ho.“

„Dobře, ale co to je?“ Ervin se zahledí na zahradu.

„Promění mně natrvalo v ženu, ale stále budu uvnitř mužem. Vím, že .. neplatí to už, ale mohlo by to vyřešit tvoji situaci a ... moji taky,“ dodá váhávě. Syrian sedí a neví jestli se smát nebo plakat. „Královna mi ho dala jen pod podmínkou, že ti to řeknu. Kdyby na tom netrvala zřejmě bys tu našel ženu, která by tvrdila, že je moji sestrou. Bereš to?“

„Jsi blázen. Změnit se v něco jiného?“

„Ano,“ klidně odvětí Ervin. „Je to pro mně jednodušší než pro tebe a za druhé vytřu tomu bastardovi zrak.“

„Nechci.“

„Cože? Ty nechceš mít svoji moc nazpět?“ nevěří svým vlastním očim. Tolik práce, tolik uvah a váhání. Tolik nebezpečí pro to podnikl a on odmítne.

„Za takovou cenu ne a pak myslel sis to špatně.“

„Teď ti nerozumím.“ Syrian shrne drobky na talíř a váhá.

„Co kdybych ti řekl, že o tebe stojím takový jaký jsi?“ Zvedne oči k Ervinově tváří. Chce vidět jeho reakci. Ten napůl vstane a zírá na Ervina. Zatřese hlavou. Tolik probděných nocí, tolik smiřování se s budoucnosti, s ženským tělem a on si klidně řekne, že všechno šlo do kytek. Že to bylo zbytečné.

„Všechno zbytečné,“ zamumlá nakonec a sedí jako hromádka neštěstí.

„Myslím si, že ne. Ervine já...“ vstane a přejde k němu. Klekne si k němu a položí hlavu do jeho klína. Je mu tak lépe, když ho nemůže vidět a jen cítí jeho vůní. Ervin mu rukou vklouzne do ještě vlhkých vlasů a jemně se jimi probírá. Je tak spokojený. Tak moc spokojený.

„Když jsem byl s Darienem víš pořád něco chybělo. Milování bylo skvělé, nádherné, ale potom co jsem mu ležel v náručí .. nevím jak to říct. Bylo mi hnusně.“ Ervin trochu ztrne nad tou zpovědi, ale nechává ho být a dál ho konejší jako dítě. „Poslední den jsem zjistil, že mně podvádí. Přišel ke mně s vůní toho cizince. Sledoval jsem ho do Domu pokojů. Byl s ním chlapec. Mladší než já a krásnější. Řekl jsem mu, že odcházím. Nepustil mně. Já podlehl jsem jim. Jejím rukám, rtům. Něco ve mně žádalo jejich dotyky. Stydím se, že jsem tak slabý.“ Ervin nic neříká a vzpomíná si kolikrát on si říkal, že nepůjde na Slavnost úplňku. A pořád tomu podlehal. Jen pak neměl ty výčitky.

„Usnuli a já se vytratil od nich jako zloděj. Osedlal jsem Snížka a pak jsem viděl tebe... prosím,“ zvedne k němu hlavu a jeho oči.

Bolí ho když vidí jak jeho oči jsou smutné místo plné smíchu. „Prosím já bych chtěl kdy..“ Ervin k němu skloní a dotkne se jeho rtů. Syrian si povzdechne a vzpomene si na svůj první polibek s Darienem. Byl jiný než tenhle. Má pocit, že ten měsíc jako by zmizel a on odtud nikdy neodešel. Líbají se a pak se Ervin od něho odtáhne. Šťastně se rozesměje.

„Proč se směješ?“

„Jen ten lektvar musím vrátit Královně a polib mně ještě jednou.“ Syrian splní co mu řekne a líbají se až jim dochází dech.

„Je to tak hrozné ho vrátit?“

„Jak se to vezme,“ mu o přestávce mezi líbáním a mazlením řekne Ervin. „Může z nás udělat kočky.“

„Nevadí pokud budu s tebou.“

„Pane mohu sklidit nádobí?“ k nim pronikne hlas Krata.

„Jistě a děkuji za vynikající snídaní.“ Krat přeběhne pohledem plné talíře. Nevadí. Dá to slepicím a pak hlavně, že mistr Ervin je šťastný a jeho host taky. „Krate, Syrian zde zůstane delší dobu.“ Krat zamrká a stojí. Musí si to přebrat a pak pochopí. Bude mít dva pány. Nevadí, hlavně, že mistr Ervin je spokojený.

„Ano pane.“

„Syriane zůstaneš tu?“

„Musím si rozmyset co to bude stát.“

„Syriane?!“ výhružně zvolá, ale se šťastným úsměvem Ervin. „Ale když to tak bereš co takhle každou noc v mé posteli. Tahle platba má neomezené trvání.“

„Za pobyt, stravu a tvé polibkyyyy....“ protáhne „...beru. Není to zas tak drahé.“ Ervinovi se ulehčí a rozjaří se.

„Tak jdeme!“

„Kam?!“

„Kam? Kam?“ pitvoří se. „Do postele. Chci zkusit jaké je to s mužem.“

„Počkej ty jsi jako nikdy...“

„Nevím ... o Slavnostech je to někdy... hektické!“ vyhrkne jak ho napadne tohle spásné slovo. Přece nepřizná, že většinou si nepamatuje obličeje. Syrian se rozesměje. Slavnost asi může přirovnat ke conu. Taky si druhý den nepamatuje co tam prováděl. Jistě jen ty ženy to ví určitě, ale tváře... nikdy. Nechá se vléci do domu.

„Moje nebo tvoje ložnice,“ netrpělivě na něho vyhrkne Ervin. „Naprosto nechápu jak to, že mám ještě po včerejší noci chuť na jakékoliv hrátky.“

„Hrátky?“ Syrian otevře první dveře a zabouchne je za sebou. „Já mám obrovskou chuť... na tebe, Syriane.“

„Ty a tvé podezřelé choutky,“ šeptá mu do úst zatímco rozvazuje Syrianův pásek a rukama lačně vklouzne pod tuniku. „mně velmi přitahují, Syriane. Budeš mi to muset všechno ukázat.“ Přetáhne mu tuniku a sám je už polosvlečený. Přitiskne se k žádoucímu tělu Syriana a dostrká ho k posteli. Jedním pohybem ho shodí na  postel a zálibně na něho hledí. Pak si sundá kalhoty. Syrian se nadzvedne. Líbí se mu to co vidí před sebou.

„Ervine kdo bude dole?“ Ten se zarazí. Nijak o tom nepřemýšlel. Nakloní se k němu a stáhne mu boty a kalhoty.

„Jak to chceš ty? A neříkej mi jak jsi to dělal,“ hned doplní, když vidí jak se to chystá  říct.

„Obojí. Víš chtěl bych být v tobě a taky abys mi to udělal tak, že zapomenu na svět.“

„Jsi chlípník, Syriane.“ Klekne si mezi jeho nohy a roztáhne je. Prstama něžně přejede po vnitřní straně nohou, zajede k hýždím a skončí v měkkých hloupkách kolem údu. Špičkou jazyka se ho dotkne na špičce.

„Ervine... ty ještě větší,“ ze sebe dostane a sevře pokrývku v prstech. Jeho tělo se pod jeho jazykem vypne. „Vezmi ho a lízej, prosím“ dodá pokorněji.

„Hmm, pak musíme ti splnit prosbu.“ Syrian si připadá jak nadržený hřebce před klisnou. Božíčku tohle je... ne to se nedá s ničím srovnat, když ho vezme do úst a hluboko vsaje. Druhá ruka klouže po stehně dolu k hýždím až k otvoru a dráždí ho. Syrian svírá rty jak nechce křičet slasti, ale nakonec povolí a rukou zajede do střibřitých vlasů klečicicího Ervina. Přitiskne mu hlavu víc do klína.

„Víc prosím, tohle se nedá vyrdžet!“ vysíleně křičí, ale Syrian se zvedne.

„Otoč se nebo je to nějak jinak?“ pošeptá mu do rtů a zmocní se jich. Syrian divoce zakroutí hlavou. Přesně to chce. Mít ho uvnitř sebe. Cítít jak do něho proniká, jak ho chce. Přetočí se na záda a nastaví mu prohnutou křivku zad, hýždě i stehna jeho rukám, rtům a pohledu. Syrian ho pohladí rukou od krku až k stehnám a vrátí se k rýze, která ho tolik přitahuje. Jaké to bude být uvnitř něho, ale už teď... je to šílené.

„Ervine sakra dělej a ošoustej mně!“ řekne tvrdě Syrian. Má toho tak akorát dost. Chce ho mít v sobě a ucítí v sobě prsty. To nechce, ale přirazí proti nim a za chvilku cítí jak ho objímá a vlhké rty na křiží. „Fantastické!“ zavrčí pro sebe, když ucítí jak jeho úd proniká jeho otvorem a roztahuje ho. Sevře zuby pokrývku jak je to trochu nepříjemné. Ervin přivře oči a vychutnává si jak je sevřen. Líbí se mi to ohromeně přiznává a skoro vyklouzne z jeho hýždí, aby zas přirazil jak nejhlouběji dokáže.

„To je ono, Ervine. Ano.. prosím udělej mi to. Zapomenu!“ šepta sám pro sebe a Ervin se pohybuje proti němu. Rukou sklouzne k jeho hrudi a nahmatá bradavku. Sevře ji mezi prsty a zatahá. Neví jestli se mu to bude líbí, ale spokojené zavrčení mu potvrdí že ano. Pak si všeho přestane všímat a jen do něho proniká. Přiráží rychleji a rychleji a svírá pevně Syrianovy boky. S výkřikem přirazí a přisaje se mu na krk. V hlavě má jen jednu myšlenku, že konečně je unavený. Vyklouzne z něho, ukojený a rozvalí se vedle Syriana.

„Bylo to nádherné.“

„Teď já.“ Syrian se zvedne a skloní se nad ním.

„Nee prosím jsem unavený, tolik unavený,“ šeptá a s hrůzou pozoruje jak v něm přesto roste touha po sexu.

„Přestanu,“ navrhne s prstem na krku Syrian.

„Ne. Uděláš mi to taky tak ano. Chci aby ses rozletěl na milion kousku a chci tě mít v sobě. Chci vědět jaké to je, prosím,“ dotkne se jeho tváře a Syrian přikývne. Pohladí o a pak sklouzne k jeho nohám. Naznačí a Ervin je ochotně roztáhne. Syrian mu rukou přejede po hrudi až dolu a mine jeho úd klidně odpočívající a pak si uvědomí, že se tam nedostane. Rukou přitáhne polštář.

„Nadzvedni se.“ Ervin se nadzvedne a přihliží jak Syrian pod něj dá polštář. Nechá roztažené nohy zvědavý co chce dělat.

„Aaaa,“ zamručí, když v sobě ucítí prst a jeho polibky na rtech. Miluje tanec jazyku a ochotně se k tomu přidá. Nevšimne si jak přidá dva prsty a jak ho roztahuje. Tři, ale to už skoro nemůže. Pochybuje, že do něho pronikne, tak je vzrušený nejdřív Syrianovými ústy a jeho hrou a pak jak do něho pronikal.

Nadzvedne se a lehne si mezi jeho nohy. Pomalu do něho proniká, když Ervin rozhodne za něho a přirazí jak může. Syrian se přestane ovládat a zaboří se do něho až po kořen penisu a hned vyvrcholí jak je sevřen.

Obejme Ervina a mazlí se s ním. Potom vyklouzne a lehne si na pokrývky. Ervin se natáhne aniž se přetočí. Mlčí.

„Moc sis to neužil,“ povzdechne si.

„Tak to se moc mýlíš, Ervine,“ namítne Syrian. „Konečně je tak jak má být.“ Neřekne co, ale konečně má pocit, že všechno je jak má být a prázdnota, která většinou po milování s Darienem přišla, je pryč. Nedotýká se Ervina a ani on jeho a jen vedle sebe leží, ale je to víc než když ho Darien hladil a objímal.

„Příště to bude lepší,“ tvrdohlavě namítne Ervin. „A nebudu muset hodit do Dračin.“

„Jen kvůli tomu?“ a šťouchne ho do boku. Neodolá a pohladí jeho sametovou pokožku.

„Hmm možná. Budeme muset ke Královně. To by mně zajímalo co chce. Syriane...“ nadzvedne se dotkne se jeho vlasů. Natočí na prst pramen a ukáže mu ho. Indigově modrá barva. Syrian vyskočí a natáhne ho před sebe.

„Už jsem v to nepočítal,“ řekne a rozesměje se. Obejme Ervina a vtiskne mu na rty dlouhý polibek. Pak letí k zrcadlu a zálibně si ho prohliží. Pak uvidí rudý flíček a vyhojí si ho. Vrátí se zpět a Syrian se k němu nakloní a přisaje se ke krku.

„Právě jsem si ho vyléčil,“ zlobí se naoko Syrian

„Jenže mně se to líbí víc takhle.“ Pohladí špičkou jazyka zarudlé místečko. „Miluješ mně... Syriane nechceš někomu něco napsat?“

„Teď? Dej mi s tím pokoj. Chci si tady hovět a dívat se na tebe. Tak dokonala,“ a dotkne se ho. „Možná nějaké vílí kouzlo?“ aniž si uvědomí, že to řekl nahlas.

„Co?“

„Pokožka. Hebká jak okvětní lístky, jako sametové  plátky růži...“ Ervin cítí jak rudne pod jeho slovy a polibky.

„Ten dopis.“

„Co s ním pořád máš?“ zavrčí nevrle Syrian. Chce se věnovat nově objevenému. A to prozkoumat důkladně Ervina a jeho tělo. Mlsně se olízne.

„Dobře a nech tu ruku na pokoji a poslouchej. Kletba se zrušila, když ses zamiloval.“

„Hmm nic nového. Do tebe by se zamiloval i hiporyf.“ Ervin protočí očima. Je natvrdlý a je to chlípník. Pak si všimne jeho údu. Možná to přece jen počká a mohl by prozkoumat tu pěknou věcičku.

„Máš pravdu miláčku. Počká to,“ nakloní se k němu a vezme ho do úst. Potěšeně vnímá jak tvrdne a mohutní pod jeho něžným laskáním. Když vyvrcholí, nejdřív ochutná, jaké to je a pak to slíže špičkou jazyka. „Sladké,“ a začervená se. Pak si připomene co chtěl předtím.

„Tak budeme pokračovat.“

„Počkej musím vytvořit nějaké kouzlo. Jsem jen člověk...“ řekne se smíchem Syrian. Ervin zamrká jak se snaží vyluštit co chce Syrian říct.

„Ne tohle nemyslím,“ a pohladí jeho pohlaví.

„Zamiloval ses do mně...“

„Už zase!“ zasténá Syrian neslušně ho přerušívši. Ervin se zamračí.

„Dobře jak zní jedna z posledních pouček odeklínadel a kleteb?“

„Nevím. Jsem léčitel a pokud jsem to někdy slyšel, tak jsem to ihned zapomněl.“

„Dobře. Arien zablokoval tvoji moc dokud se nezamiluješ. Stará věc, jenže je tady taková malá pastička a on na ni v žárlivosti a touze se pomstit zapomněl. Nebo nevzal v úvahu, že jeho kletbu zrušíš.“ Syrian se nadzvedne.

„Co tím myslíš?“

„Pro tyhle kletby platí jedna poučka a to ta pokud se zamiluje i druhá osoba, kletba se obrátí a zasáhne toho kdo ji vyřkl. Proto se tak často nepoužívá.“ Syrianovi se zatočí hlava když mu dojde, že ho Ervin miluje. Přesto zachová klid a jen jeho rty se roztáhnou do připitomělého úsměvu.

„Neříkej, že když jsme tohle jako ..“ naznačí rukou na postel „udělali tak on teď je bez moci.“

„Přesně tak.“ Slavnostně přitaká Ervin a Syrian se rozesměje. Zvedne se z lože a postaví se doprostřed pokoje.

„Ervine jak by měl vypadat posel, který mu tu novinku oznámí?“ Otočí k němu hlavu a jeho oči se rozzáří, když se zadívá na střibřité vlasy na modrých pokrývkách a fialkové oči jiskřicí smíchem a láskou.

Vlastně ta zpáteční cesta nebyla až zas tak špatná. Trochu dlouhá, ale našel lásku, našel domov a pomstil se. Byla dobrá a paní Flaviel při něm stála jako vždy.

Konec