Shounen ai povídky 2

Oznámení 3

  „Tak jo. To Hiei zvládneš.“

  „Co mám jako zvládnout Kuramo? Já o tom nic nevím!!!“ vykřikne zoufale Hiei. Kurama zasténá. Hiei se k němu vrhne.

  „Stahy už jsou kratší. Musíš.. víš nemohu se změnit v ženu budeš...“vyráží ze sebe.

  „Budu muset co?“ Otáže se ze zlou předtuchou a zezelená.

  „Vše máš připraveno a hlavně nezapomeň vyvařit nůž.“

  „Nůž. Ano jistě.“ Hiei je zpitomělý.

  „Je to dole.“

  „Nůž. Na co proboha nůž?“

  „Kuramo na co je ten nůž?“ otočí se ke Kuramovi.

  „No přece na císařský řez.“ Vysvětluje to jako malému.

  „A to je?“

  „No nemohu rodit normálně, takže prostě mně otevřeš a dítě vyjmeš.“

  „Otevřu. Tebe. Ano udělám to. Cože!!!!!!!“ vykřikne . Tak to ne. To je už moc. Nejdřív , že je otcem, teď že bude rodit a Genkai nikde.

  „Genkai!! Jste tam?“ a zírá na němé sluchátko. Kurama zasténá.

  „Dítě nepočká na to až se vzpamatuješ!“ zařve Kurama. Hiei nadskočí. Jde dolu a vše má tam připravené. Poslouchá steny Kuramy a je mu špatně.  To nepřežije. Vezme si dlouhou dovolenou. Někde na Antarktidě.

  „Hiei! Kde jsi?!“ Ozve se ze shora Kurama a přeruší jeho snění o ledové čisté Antarktidě. Hiei vyletí schody a podívá se jak Kurama leží v posteli a na jeho břicho. Zezelená a ruka se mu začne třást. Dělá co mu Kurama říká.

  „Genkai. Půl života za Genkai!“ křičí Kurama. „Ty idiote, proč!“ nadává na Hieie. „Už nikdy více.“ Hiei si oddechne. Absolvovat to ještě jednou tak neručí za sebe.

  „Vezmi nůž a udělej svislý řez.“ Hiei vezme vydezinfikovaný nůž a přiloží ho k vzedmutém břichu. Váhá. Zavře oči.

  „Hiei otevři oči a dělej!“ křikne na něho Kurama a udělá se mu špatně, že by Hiei měl řezat do jeho těla poslepu. Hiei otevře a rozřízne břicho. Vloží ruce a vytáhne dítě. Krev. Udělá se mu špatně.

  „Je to holka“ a sekne sebou. Poslední co zaslechne je křik dítěte.

  „Ne teď ne Hiei! Opovaž se!“ Zařve Kurama bezmocně.

Konec