Shounen ai povídky 2

Oznámení 4

  „Není krásná?“ šeptá Kurama v posteli v náručí s dítětem. Hiei ještě bledý z prožitku porodu bezmocně přikývne.

  „Má tvoje oči a moje vlásky. Mohla by mít černé, ale to nevadí.“

  „Když myslíš.“ Hiei nic nevidí, ale je tak vyčerpaný a dívá se ze závistí na Kuramu jak si tam lebedí.

  „Musíme ji dát nějaké jméno.“ Kurama se rozplývá.

  „Ehm máš nějaký nápad?“  Zbledne, když si vzpomene na návštěvu Yukiny a Keiko a jak do něho hustili všechny jména.

  „Nemám, ale na něco přijdeme. Víš je tady ještě jeden drobný problém.“

  „Jaký problém?“ Zeptá se odevzdaně Hiei a nechce nic slyšet.

  „Jídlo.“

  „Aha. To nebude problém.“

  „Opravdu? To jsem rád. Takže tady to sníš.“Kurama je rozzářen. Čekal více odporu ze strany Hieie.

  „Ehmm?“ a dívá se na semínka. Co s nimi má jako dělat? Nakonec je spolkne.

  „Je tak krásná. Víš jídlo je velmi důležité a já to prostě neutáhnu a v tak malém věku není zvyklá na kašičky.“

  „Jo. Tak po půl roce kojení by se ji mohlo dát první mléko..“ chlubí se Hiei svými znalostmi.

  „Přesně. Tedy opravdu jsi to četl“ řekne potěšeně Kurama.

  „Přece je to taky moje dítě. Ehmm Kuramo je mi nějak divně“ a dívá se na svůj hrudník jak se zvětšuje. Co je to?“

  „Vždyť jsi říkal , že to není problém.“

  „Co není problém?“ a osahává si ty zduřeliny.

  „No kojení. Já prostě sám ji nemohu kojit, Takže budeme to dělat oba dva. Na střídačku. Musel jsem pracně kvůli tomu shánět rostlinu... Souhlasil jsi s tím.“ Hiei stále s rukou na zvětšeném hrudníku se dívá nevěřícně na Kuramu. Miluje ho, ale tak to je opravdu moc. Dítě porod a teď kojení.

  „Kuramo. Tady nebyla žádná řeč o prsou!“ Hiei natahuje ruce, že Kuramu uškrtí.

Konec