Shounen ai povídky 2

  Sny aneb bizarností turnaje

 Část 2: Jídlo?

    „Už to brzy začne.“ Mnu si ruce a začínám se věnovat prohlížením svého okolí. Vedle mně sedí modrá obludka, opodál nějaký plaz a tamto hmm vypadá jako koule s choboty. Raději si je přestávám prohlížet. Zdá se mi, že si mě nějak moc začínají všímat. „Krrrrrrrr,“ v žaludku mi to pořádně zakručí. Ostatní se po mně podívají a já jim zřetelně čtu v očích, jak si představují dnešní oběd.

    První na řadě je Kazuma. Na to kašlu. Jdu sehnat něco k snědku. Ještě se podívám na tým Urameshi a zvlášť na Kuramu. Najednou si to uvědomím. „Kde je Yuske?“ Dívám se po něm. Ne on spí. To snad není možné, když si vzpomenu na obrázek Kuwabary a Yuskeho z rána na chodbě.

    Mizím, než si mě dají k obědu obludky místo toho, abych se najedla já.

    Vzadu je docela klid. Jen je slyšet skandování obludek ZABIJ. Jsem totálně znechucena a mračím se na každého kolemjdoucího.

    Najednou spatřím George, jak nese plnou náruč jídla. Mozek se mi rozeběhne plnou párou. Vystartuju a jakoby náhodou do něho vlítnu.

   „Jé jé,“ vyhrknu. „Moc se omlouvám. To jsem nechtěla. Počkejte, pomohu vám.“

   „To je dobrý,“ mumlá, zatímco sbírá jídlo. Najednou zaúpí. „On mně zabije!“

   „To snad ne. A kdopak?“ Dobře vím, kdo je na stadionu takový tyran.

    George se na mně podezřívavě podívá. „Musím jít,“ zamumlá a odspěchá za Koenmou.

    Šklebím se a vytahuju z pod svetru kus chleba se šunkou.

    „Jen doufám, že Koenma nic nepozná,“ bručím.

     Najednou mi dopadne obrovská tlapa na rameno. „Tak kdepak je ten chleba se šunkou, slečinko?“ Do ucha mi burácí Georgův hlas. „Víš, jaký je trest za krádež ve světě duchu?“

„Nevím,“ huhlám a hrozně se stydím.

„3000 let chodit po pekelných jehlách,“ říká a směje se od ucha k uchu. Najednou mi zakručí v žaludku.

  „Acha tak! Slečinka měla hlad.“

  „Nestihla jsem se najíst a venku byl jen nějakej Pekelnej kotlík z Yashi a to asi by mi nějak nesedlo.“ Se štěněčím pohledem se na něj dívám.

  „To se nedivím. To je jen pro otrlé žaludky.“

 „Na, tady vezmi si ten chleba a šunku a utíkej se podívat na turnaj.“

 „Díky!“ Vesele odhopsám na své místo.

 Utíkám na své místo. Uff. Dívám se do arény. Kazuma je zrovna nahoře na jojech. Šklebím se při představě jeho výhlídky a zakusuju se do chleba. Najednou je den veselejší a těším se na další vývin této bizarní situace. Sice to znám z televize, ale zopáknout se dá všechno, ne?

  A už jede dolu chudák. Diváci jásají. Modrá obludka má vyplazený jazyk a vytřeštěný bulvy jak hltá tu podívanou. Najednou obrací se ke mně a povídá.

  „Není dobrej Rink?“ Raději souhlasím a přikyvuju. Co taky říct na to, když se na vás tlemí deseti centimetrové špičáky a oběd je ještě daleko a snídaně byla brzy.

   Chudák Kazuma ten dostává tvrdě do těla. A copak zbytek týmu? Genkai tam postává, Yuske tvrdě spí a Kurama se ještě stále trochu mračí na Hieie.

   Dožvýkávám chleba se šunkou a vzpomínám na George a na Koenmu. No měla bych mu to nějak oplatit. Dívám se na hodinky a na stav v aréně. Tak to ještě bude chvílí trvat. Zvedám kostru a jdu se mrknout na George a seznámit se s naším malým tyranem princem Koenmou. Jo, nebýt tak malý to by byl úlovek. Jak říkávala moje dobrá babička „Je to ta správná partie pro chudé děvče.“