Stay with me - díl 5. Křižovatky osudu
Stay with me
Křižovatky osudu
Vejde dovnitř a předtím se podívá na nebe. Bude krásné počasí. Zavře tiše dveře a s úsměvem se podívá na ty dva. Jsou tak spojeni, že není poznat kde končí jeden a začíná druhý. „Tak jsi to chtěl, ne Inu to Tashou?“ Znovu si vzpomene na jeho tvář a zesmutní. Pořád i po těch letech ji k němu váže láska i přísaha. Jde se podívat na zásoby a začne chystat jídlo. Jak zná Sesshoumaru bude se cítít zdráv a bude chtít odejít. Otočí se jak zaslechne šramot. Ne to jen jeden se zavrtěl a není poznat kdo. Usměje se a její oči dostanou vlídný výraz a pak ztvrdnou. Musí je ochránit a neví jak. Podívá se na uzlík s jídlem pro ty dva a pak přidá zbytek lektvaru. Mám je vzbudit nebo ne?, ale pak začne vařit čaj.
Sesshoumaru zamrká a pak se protáhne. Teplo, které cítil na svém těle se pohne a on s pozvednutým obočím konstatuje, že mu v náručí spal jeho bratříček. Proč? napadne ho, ale pak si vzpomene na dny beznaděje, slabost, jak skoro překročil onu hranici mezi životem a smrtí a na to jak ho jeho bratříček, jeho malý ototo dotáhl zpět k životu. Po tváři mu přeběhne úsměv. Ano, tak to bylo..ale teď? Cítí jak mu pomalu žilami proudí opět známá moc a síla a nálada mu prudce stoupne. Už není bezmocný! Chce se mu skoro křičet, ale pohled na spící postavu ho zarazí. Něžně vezme pokrývku, znovu ho přikryje a zatímco on sám vstane, dívá se jak se Inuyasha schoulil do klubíčka.
Teplo, jako bych byl v náručí maminky. Moc dobře, si pomyslí Inuyasha a nechce se mu vstát. Je ještě malý a proč by měl vstávat. Někdo ho hýčká a jemu je tak dobře. Zavrtá se blíž, když ucítí jak přes něco přehodí. Něco ho zašimrá pod nosem a on ho nakrčí. Tak moc dobře a ještě chce spát. Matně si uvědomuje, že musí vstát, ale tak se mu nechce. „Mami ještě chvilku“ a pak si uvědomí, že to není vůně jeho matky, ale Sesshoumaru. Ne to už vůbec nechce vstát do toho světa a rozloučit se sním, s jeho náručí. Pomalu otevře oči. Ano je to on. Šťastně se usměje. Je tak blízko. Tak to má být, šeptá mu hlásek a on ho naslouchá. Je sním.
„Vstávej bratříčku,“ Sesshoumaru dřepí nedaleko něj a pozoruje ho. Už je z něj cítit zase aura démona, která sílí každým okamžikem. „Budeme se muset vydat na cestu, Ototo.“
„Počkej chvilku. Ještě ne“ zamumlá, ale ví, že musí vstát. Otevře oči a podívá se na Sesshoumaru. Ano už je skoro on. Ještě síla se mu úplně nevrátila, ale je to on. To jak ožil a ty černé šaty mu tak sluší. Neslyšitelně zaúpí. Ať ty bylinky jdou do háje. Vstane a mrkne na čarodějku, ale ta se věnuje zřejmě nějakému vaření.
„Dobré ráno“ zamumlá a prohrábne si vlasy. Ještě nikdy se tak dobře nevyspal a chtěl by si to zopakovat. Jenže a v duchu zesmutní, zřejmě už nikdy nebude. Vstane a upraví si kimono. Přejde k čarodějce.
„Čaj? Mohu dostat šálek také?“
„Jistě a lord Sesshoumaru taky. Musíš ještě odpočívat.“ Pronese k Sesshoumarovi přísně. A jeje to se mu nebude libit, pomysli si Inuyasha
Sesshoumaru nakrčí obočí, ale pak skloní hlavu. Ta žena mu zachránila život a on, ačkoliv je a vždycky byl tvrdohlavý, cítí, že má teď pravdu. Klidně si vezme šálek z jejich rukou a zdvořile ji poděkuje. Konec konců je lordem. Podívá se po svém bratrovi a pak jím projede úděsné poznání. On je lord a tak …skoro se mu zatmí před očima. Vzpomíná si, ví že ho okouzlil, že ….dobře budu upřímný..zamiloval jsem se…napadne ho, ale nejde to. To že je bratr, no dokázal by se tomu možná postavit, on jistě, ale Inuyasha? On má Kagome. A pak je tu ta záležitost…s rodem. Sesshoumaru sevře rty. Ví že je už dost starý na to, aby měl vlastní potomky a že se to od něj dokonce očekává. Jistě, démoni, žijí mnohem déle, ale jeho život je spoután s otcovým odkazem a tak on…. „A pak i ty synu si jednou do těchto zdí přivedeš manželku aby náš rod mohl pokračovat,“ slyší ho v duchu a tiše zasténá.
Inuyasha přijme šálek a podívá se na Sesshoumaru. Co mu je, že tak zbledl? Možná mu není dobře.
„Je ti dobře Sesshoumaru? Možná bychom měli si tady ještě odpočinout.“ Má ho rád je slabé slovo, ale ví, že Sesshoumaru nikdy by k sobě nepřipoutal hanyou - polodémona. Ne jestli někoho tak plnokrevného démona. Je mu smutno, ale ví, že nemůže se stát něčím čím není. Ale i tak chtěl by sním strávit aspoň chvilku jejich času co mají. Někde zaslechl, že je lepší najít nějakou lásku než žádnou, ale pode něho je to hloupost. Když najít tak s ni prožít život a ne se dívat a tak toho využije dokud může, protože pak se rozejdou. On za svými cíly a on za Narakem.
„Ne, nic mi není, ototo,“zašeptá tiše Sesshoumaru. Je mu tak mizerně. K čertu s otcem! K čertu se všemi konvencemi! V tuto chvíli by si přál být raději druhorozeným! Moci si dělat co chce! Ano!
„Myslím, že bychom měli vyrazit ještě dnes,“dodá po chvíli.
„Sesshoumaru!“ vykřikne nelibě Inuyasha. „Nejsi ještě zdravý. Pověz mu něco Amaya!“ dožaduje se Inuyasha.
„Má pravdu Sesshoumaru. Nejsi ještě zdravý a kočky dovedou být pěkně prohnané a tvrdé. Můj dům Váš dům“ pronese, ale ví, že mohou říct oba cokoliv a on je oba bude ignorovat.
„Slyšel jsi Amayu. Zůstaneme tu ještě apsoň chvilku, prosím“ dodá zoufale. Jakmile odtud vyjdou už nebude moci vrátit. Zbude mu jen ty hezké chvíle, které zůstanou v jeho paměti a vše bude pryč. Vše. Je mu do pláče, ale drží se.
Sesshoumaru se na ně dívá a tiše přemýšlí. Proč odsud chce vlastně odejít? Co ho odtud žene pryč? Rin? Ne ta je v pořádku? Tak co?
„Amaya, pověz jak dlouho bude trvat než se dle tebe uzdravím?“ zeptá se po chvíli ticha. Sám ani neví proč.
I přes jeho pevnou vůli se Inuyashovi rozzáří tvář a podívá se s naději na Amayu. V duchu ji zaklíná všemi božstyv a duchy které zná.
„Tak měsíc snad pokud budeš hodně odpočívat a i pak si musíš dávat pozor.“ Amaya se napije čaje a na oba se zamyšleně podívá. Jak se asi rozhodne vznešený lord Sesshoumaru. Ano vše se změnilo a on konečně je schopen přijmout pozici právoplatného dědice Inu to Tashou. Jenže to sebou nese jak výhody tak nevýhody.
Lord přivře oči a zůstane tak několik okamžiků. „Potřebuju být pro ně opět tuhým soupeřem, až se s nimi setkám.“zašeptá tiše a pak se podívá na čarodějku. „Děkuji ti Amaya, přijímám tvou pohostinnost, po dobu, která je nezbytná pro mé uzdravení.“
Inuysha se ještě víc rozzáří a nejraději by ho popadl do náruče, ale jen tiše stojí a v ruce drží šálek chladnoucího čaje. Očima vděčně poděkuje Amayo a ta pokrčí rameny. Právě tady a teď se v jejich osudu vytvořila křižovatka a ona jen se snažila toho využit. Jestli, ale změnila jejich osud to neví a nebude vědět to dost dlouho. Nejméně do příští bouřky.
„Jsem rád, že tady zůstaneme. Potřebuješ zesíllit.“ Je tak rád, že ani to neumí vyslovit.
„Vy dva se přestěhujete do hostinského domu a pomůžete mně s pacienty, pokud tady budu nějaké mít. Takže žádné utínaní hlav, chapadel nebo čehokoliv jiného pokud Vám to nedovolím. Je to jasné!“ Inuyasha přikývne. Slibil by cokoliv a pak si vzpomene na Kagome a ostatní. Ne nebudou si dělat starosti. Až uplyne třetí měsíc tak se uvidí.
„Kromě Naraka Amaya. Toho musím zabít.“ Amaya přikývne. Zná ho moc dobře a nikdy se ji nezamlouval. Jednou zkoušel i ji vtáhnout do své sítě, ale byl na ni slabý, ale jak sílí.
Kdo ví. Bude lepší když zmizí ze světa.
Sesshoumaru jen kývne hlavou. Potřebuje si pár věcí ujasnit, potřebuje zesílit, protože v nadcházejícím boji musí vyhrát. A pak? Od doby co potkal Rin uplynul sice jen rok, ale ona přesto roste a on…pokud ji už prohlásil za svou drceru, musí se postarat aby měla vše, co k takovému postavení náleží. Nejen znalosti, ale také ….podivně se zadívá na bratříčka. Hledá Shikon no Tama, respektive jeho úlomky. Dobře. Až bude celý, bude ho pro změnu potřebovat on. Pro Rin. Zase přemýšlíš jako politik, Sesshoumaru! ozve se mu v mysli hlas jeho otce, poněkud znepokojeně. Jenže on je, on musí být.
Proč se na mně ta divně dívá? Copak není rád, že s ním tady budu? znepokojeně se sám sebe ptá Inuyasha. Odloží šálek a přistoupí k Sesshoumaroví. „Nejsi unavený?“ a pak na Amaya „ nepotřebuješ něco přinést nebo tak něco...“ začíná blekotat z té situace. Neví co dělat. Amaya mlčí a Sesshoumaru si ho divně prohliží. Nevidí v něm ten něžný odlesk jako dřív. Copak se svoji sílou se tak strašně změnil?
„Promiň oto, zamyslel jsem se. Nic víc,“oči lorda se zase usmějí a on mrkne na bratříčka, možná až moc laškovně.
Inuyasha se zardí a raději od něho poodejde. Amayo se na ně podívá. Bude lepší, když budou spolu sami.
„Myslím, že je nejvyšší čas, abyste se ubytovali ve vedlejším domě. Bude lepší když budu mít svůj vlastní klid. Přilíš mně rozptylujete.“ Přísně, ale laskavě je vyhodí z domu. „Máte tam vše co potřebujete jen uklidit“ zahučí za nima a dívá se do plamenů. Proč jsem ti to slibovala Inu to tashou? Udělat ta dva šťastné je nad lidské možnosti. Ale slib je slib a ona své sliby drží. Inuyasha zabalí všechny věci a vezme oba meče. Přistoupí s tázavým pohledem k Sesshoumaru a pak se obrátí na čarodějku.
„Děkujemte ti.“
„Ještě se neloučíme. Nějak se zabavte!“ a ponoří se opět do svých myšlenek.
„Inuyasho,“ Sesshoumaru se klidně otočí na bratra. „Doufám, že jsem ti příliš nenarušil plány,“dodá, když jdou vedle sebe do vedlejšího domu. Sesshoumarovi se snad líbí víc než ten předchozí. Je sice menší, ale útulný a atmosféra uvnitř je zvláštně přívětivá. Neví proč, ale cítí se tu jako doma.
Inuyasha s věcmi vedle něho jde a je mu skvěle. Moc pěkný domek. Bude jim tam lépe a aspoň se skryjou před zvědavci. Mrkne poočku co on na ten domek. „Pěkný domek“ ozve se neutrálním tónem „a budeš mít tam pohodlí“dodá
„Ty tam budeš bydlet taky,…“ Sesshoumaru se rozhlédne kolem. „Chtělo by to trochu uklidit.“
„To ano tak se do toho pustíme ne?“ Inuyasha odloží věci a vytáhne rohož plnou prachu ven. Zaklepe ji a pak se uličnicky podívá na Sesshoumaru. „Dlouho tady nikdo nebyl. Snad nenajdeme někoho pod rohoži“ zažertuje a jde pro další.
„Tohle by chtělo zaznamenat do rodinných kronik,“zabručí Sesshoumaru a pak se rozhlédne kolem. Kdokoliv by později mohl tvrdit, že jeho viděl uklízet, ten by to měl spočítané. Pak si
povzdechne a jde alespoň prozkoumat obsah truhlic a přinést pokrývky
„Co by se mělo zapsat do kronik, Sesshoumaru?" nadšeně zvolá Inuyasha. Kagome mu hezky slovem Osuwari omlátila o hlavu, že nebude jen ona uklízet. Nebyl tehdy nadšený, ale teď je rád, že ví co a jak. „Ty se musí vyvětrat“ řekne a zrozpačiti, když uvidí Sesshoumaru stát u truhlic.
„Aha, jistě,…to snad vím!“zabručí Sesshoumaru a vezme pokrývky.Normálně by to dělal Jaken, ale …no dobře byly doby kdy se toulal sám, ale on toho nikdy moc nepotřeboval. Povzdechne si, vezme je a venku je rozvěsí na nedalekém stromě.
Inuyasha s úsměvem se za ním dívá a třepe rohože od prachu. Ještě zamést a v koutě najde koště. Začne zametat, ale dostane kašel. Tedy tady snad sto let nikdo nebydlel, pomysli si nespokojeně a s rukávem na nose se snaží zamést. Po nějaké době vyleze z domku a spokojeně se usměje. Konečně ho pokořil. Chce si utřít obličej a všimne si prachu na kimoně. Prohlédne se celý. Ehm jeho jindy tak krásně červené kimono je najednou nějak šedivé. Podívá se opět rozpačitě na Sesshoumaru. „Musím si jit dát koupel. Omluv mně na chvilku. Zatím se zabydlí.“
Sesshoumarovi zacukají koutky úst, ale ovládne se a jen kývne. Pak vejde dovnitř. ano, vypadá to tu hned jinak. Rozhodně tu pár dní vydrží.
K poledni, když už se jeho bratříček vrátil z koupele, pro ně došla čarodějka a pozvala je na jídlo. To bylo jak se dalo očekávat, skvělé a po něm, se poněkud znavený lord natáhl v jejich přechodném bydlišti na již vyvětrané pokrývky. Za několik málo chvil spal.
Inuyasha si sedne na zápraží a sedí. Dívá se na mírumilovné údolí, plného kouzelného světla. Od té doby co jsem s nim vše vidím jinak, pomyslí si a opře se o rám. Má to tady rád a přál by si, aby neexistovala Kagome, Naraku nebo povinnosti Sesshoumaru. Aby byli tady jen oni dva. Slunce pomalu západá za hory a tvoří červánky, které se lehce dotýkají země. Pomalu přecházejí v tmavě fialovou, stíny se prodlužují a cikády začínají zpívat. Noc tmavné a objevují se první světlušky. Je tady kouzelně. Vstane a s posledním pohledem na slunce zmizí v chatě. Podívá se na rohože a jak jsou od sebe vzdáleny. Až moc podle jeho mínění a přitáhne si jednu blíž. Ráno se dříve probudí. Lehne si a přikryje. Vedle sebe položí Tessaigu a usne.
Lord spí a ve spánku se mu zdá o domově. O tom jak se ujal vlády, o Rin, která potřebuje učitele. O svém boji s ostatními lordy jeho druhu. O válečných dohodách. O konci Narakua. Vše je v mlze a on se ji snaží prodrat. a pak se mlha protrhneš a on opět stojí na nohou a bojuje. V ruce svírá neznámý meč, který přitom zpívá svou píseň a dole u řeky se krčí vesničané. „Prokletý meč!“ volá stvoření, které si opovážilo porušit dohody, které tak tvrdě vyjednal. Po ostří meče proběhnou zelené plameny a on se rozpřáhne. Démon se zavytím umírá a on sám klesá na koleno, boj ho stál příliš mnoho sil. A pak odněkud zavlají černé vlasy a on pohlédne do tmavohnědých očí.
„Zachránil jste nás pane.“
„Bylo to mou povinností,“zamumlá a pomalu se zvedne. Pak přivolá svého koně, nasedne a zmizí.
A pak, konečně doma, kdy už skoro spadne z koně a pak stojí nad svým lůžkem z posledních sil, zamumlá: „Inuyasho…!“
„Ano" zamumlá Inuyasha a jen se přetočí na druhý bok. Je mu horko a neustále se vrtí, ale neprobudí se. Zdá se mu o nenávistném pohledu dvou jantarových očích stejných jako on, o dvou mečích a třetím o kterém se vypráví legendy. Vše se změní a na něho se vrhá ječící obluda a on je ve světě Kagome. Stojí uprostřed silnice v červeném kimonu, v čepici s rukama v rukávech a otáčí se dokola. Hledá tu jedinou tvář a nemůže ji najít. Začne panikařit a pobíhat. Kde jen může být a zastaví se.
„Sesshoumaru!“ zavolá a stojí uprostřed liduprázdné ulice. Nejsou auta, zmizeli lidi a jen on stojí a dívá se za vzdalující postavu s kožešinu narameni.
Natáhne ruku „Sesshoumaru“ ale čím rychleji běží tím postava je od něho dál. Vykřikne a posadí se. Takové horko. Utře si čelo a podívá se vedle. Je tu. Neodešel. Je stále s ním. Lehne si zpět otočený čelem k postavě vedle sebe. Nedaleko je pramen vlasů. Vezme ho do ruky a jemně ho stiskne. S úsměvem zavře oči. Je tady a bude tady. Nikde neodejede zůsta....
V noci se Sesshoumaru na kratičký okamžik vzbudí a zalapá po dechu, zase nic necítí, zase...je slabý jako člověk. Tiše vykřikne, ale nikdo ho neslyší. Pomalu klesne k bratrovi a ten si ho snad podvědomě přitáhne do náručí. Přesto nemůže usnout a víčka si dovolí zavřít až nad ránem.
Nechce se mu vstát do nového dne zvlášť, když cítí, že je v jeho náručí a zřejmě podvědomě si přitáhl Sesshoumaru blíž k sobě. Měl by ho pustit, odstrčit a odsunout svoji rohož daleko. Přesně tam kam patří. Opatrně ho odsune od sebe. Chvilku sedí a pak si dovolí nad nim sklonit a jemně, tak aby se neprobudil políbit ruku, kterou má v ruce. Je mocná a smrtelná, ale pro něho nejkrasnější pod sluncem. Možná, že ho má rád, nebo je to jeho bratr, ale patří k němu. Vtiskne mu na ni polibek a pustí ji na zem.
„Amaya jdu se podívat k jezeru. Je moc krásně“ Amaya sotva zvedne hlavu a něco míchá. Zabručí a pak si vzpomene.
„Přines nějaké ryby, Inuyasho ano.“
„Jistě“ a odkráčí sám jako předtím, mež ptkal Kagome a ostatní. Celý život sám. Rád by měl po boku Sesshoumaru, ale ten je zřejmě ještě dost unavený
Přijde ke jezeru a natáhne se pod strom. Hmm tak krásně zde voní a je tiše... usne ani neví jak.
„Dobré odpoledne Sesshoumaru. Jak se scítíš?“ Amaya sedí na verandě domu a popiji čaj.
„Tak si sedni lorde Sesshoumaru. Je to neobvyklé, že čekáš na mé pozvání.“ Vstane a na chvilku zmizí v domě. Vrátí se šálkem do kterého nalije čaj. „Vezmi si. Měl jsi sny. Tvůj otec.. „ odmlčí se. Neví má mu říct nebo nemá, ale nakonec jen upije.
„To nic nevšímej si toho. Jen plácám. Jak se ti spalo?“ pak dodá bez souvisosti. „Inuyasha je u jezera. Je zajímavé jak jste se změnili.“
„Děkuji, a spalo se mi dobře“ poděkuje lord a přijme z jejích rukou šálek. Ukloní se jí a napije se. Tak je u jezera…
„Amaye, ty jsi znala našeho otce?“zeptá se po chvíli ticha, kdy se dívá jen jak si vítr který hraje s lístky sakury.
Amaya se zarazí a neví co říct. „Ano znala jsem ho. Byl...“ odmlčí se. „Ano znala jsem ho Sesshoumaru a proč se ptáš? Chceš o něm něco vědět? Jednu chvílí jsme spolu putovali.“ Pátravě se na něho zadívá. Je tak podobný jemu a své matce taky. Ale víc jemu.
„Já, potřeboval bych tě o něco požádat a ty už jsi mi zachránila život a tak, nemám důvod ti nevěřit a pokud ti věřil on,“ Sesshoumaru se napije. A pak na chvíli zavře oči. „Mám sny Amaya, od té doby co jsem tu, jako bych ho pokaždé alespoň na okamžik viděl ve snu. Svou matku nikdy, jen jeho. Potřeboval bych ho pochopit, ale on…“ skloní hlavu.
Amaya se nadechne. Něco takového tušila a teď neví co na to říct.
„Tvůj otec byl velmi mocný démon. Nejmocnější na západě. Měl Vás moc rád. Oba“ zdůrazní „a chtěl, abyste našli..“ odmlčí a váhá. Ještě celou pravdu nemůže slyšet „..a ty jsi měl převzít jeho území. Zřejmě jen ti chce pomoci prostřednictvím snů, abys převzal svoji roli právoplátného dědice.“ Neřekne mu, že pro Inu to Tashou bylo nejdůležitější stěstí jich obou a ona byla zvolena k tomu, aby jim pomohla. Na to ještě neneí připravený. Možná Inuyasha, ale on ne. „Je na tebe pyšný, vždy byl, Sesshoumaru.“ Odmlčí se a do prázdných šálků nalije opět čaj.
Sesshoumaru poděkuje pohybem hlavy ale ani se nenapije.
„Vždycky jsem plnil, vše co jen chtěl. Poslouchal jeho příkazy a snažil se, abych mu byl dobrým synem. Jen si nejsem jistý, že už mohu převzít správu nad jeho říší…možná, možná nejsem ten pravý Amaye,“ řekne tiše a zadívá se jí do očí.
„Proč si to myslíš?" zašepta a zamračí se nad bouři, která visí daleko odtud. Magická bouře. „Proč si myslíš, že nejsi hoden vládnout jeho území? Před tím sis byl jistý až moc.“
„Možná jsem zmoudřel na svých cestách čarodějko, možná to byla Rin…možná bratr…ale uvědomil jsem si, jak moc jsem si byl vším jistý. Svou mocí. Pozicí. Svou pravdou. Jenže to není tak, že ne?“ Lord se dívá kamsi do dálek.
Amaya se poprvé usměje. Ano už je skoro připravený. Měla pravdu. Položí mu ruku na jeho.
„Možná jsi blíž svému cili než si myslíš.“ Odtáhne svoji ruku a zadívá se směrem k jezeru. „Musíš ještě získat to co chceš a pak budeš plně připravený. Jen tak málo ti chybí. Měl jsi poznat všchno a poznal“ spíš si říká pro sebe. „Neodmítej jeho pomoc a řiď se svým srdcem a touhami“ říká mu naléhávě. Další křižovatka kdy může něco změnit a pak už dlouhou nebude žádná. „Až najdeš to po čem tvoje srdce touží staneš se teprve právoplátným dědicem, ne to ne staneš se stejně velkým jako tvůj otec a možná“ zaváhá „ho předčíš.“ Její oči zasněně vzpomínají na jeho tvář, kteoru tolik milovala. „Proč nepiješ? Nechutná ti můj čaj?“
„Chutná, jen...trochu jsem přemýšlel.“Pousměje se. „Víš, nikomu jsem toho o sobě neřekl, teď ty víš, víc než kdokoliv jiný. V minulosti jsem pro něco takového zabíjel. Nesnesl jsem to. A teď…“ znova upije. „Přemýšlím o Rin, to je má schovanka, skoro jako má dcera. Postarala se o mě, když jsem byl nemocný a od té doby je se mnou….je člověk.“ Sesshoumaru se zadívá na čarodějku. „Měla by žít mezi lidmi a ne s démonem. Měla by …být princeznou. Je jí srdcem, měl bych ji zajistit i to postavení…“
Amaya zamyšleně na neho hledí. „Tím chceš co po mne lorde Sesshoumaru?" Osloví ho zdvořile a přemýšlí proč ji to vypráví. Mocný lord Sesshoumaru a lidská dívka. Jak neobvyklé.
„Chtěl jsem vědět, zda pro ni bude lepší, když ji nechám vyrůstat na lidském dvoře již teď nebo ji mám zatím nechat u sebe a sehnat vychovatele, poté co se vrátím do otc..do svého sídla. Nejsem si jistý. To první by ji učinilo mnohem silnější, ale…Poraď mi Amaya, jsi žena.“
„Žena. Ano skoro jsem na to zapomněla“ si pro sebe zamumlá Amaya. „Víš lorde Sesshoumaru i lidská dívka potřebuje mít kolem sebe lidi, bytosti, kteří ji obklopí láskou i radosti. Rozhodně by pro ni bylo lepší, kdyby vyrůstala v lidském světě. Byla by mezi sobě rovnýma, ale...“ otočí šálkem v ruce a dopije čaj „kdybych byla ji, tak bych si vybrala rozlehlé sídlo, kde budu s někým koho znám a mám ho ráda.“ Zadívá se na krajinu. „Ano a s někým kdo by ji taky měl rád“ dodá tiše. Usměje se na lorda Sesshoumaru. Je stejně přitažlivý jako jeho otec a kdyby nebyl tak zamilovaný do Inuyashi asi by možná namíchala nějaký lektvar lásky.
„Myslel jsem si to, ale nebyl jsem si jistý.“ Lord upije ze šálku. „Pokusím se ji zajistit lidské učitele a až bude starší poslat ji na nějaký dvůr, aby nabrala zkušenosti. Ale…“ Sesshoumaru se kamsi zadívá… „ona je člověk..a zatímco já se nezměním, ona mi jednou odejde….a to nechci.“dokončí šeptem.
Čarodějka Věků se na něho neklidně podívá. Snad nechce, ale jak? A pak ji napadne. „Shikon no tama“ vysloví na hlas. „Dobře ti rozumím. Je pro tebe první bytost, která tě přijala jaký jsi a ty sis ji zamiloval, ale její osud je osudem člověka, Sesshoumaru. Některé věci...“ jedině snad. Neví. „Rin nemůže žít do nekonečna. Jako člověk nemůže být nesmrtelný, ale může prožít dlouhý velmi dlouhý život, ale i tak pro ni to nebude lehké. Začne tiše. „Rin je člověk a nemůže žít věčně. Není démon je člověkem a jako čověk by ho měla prožít.“ Je to kruté, ale co mu má říct? Falešné naděje? Ne to by by bylo horší.
Sesshoumaru stiskne zuby a zatne ruku v pěst, takže skoro zničí šálek. Naštěstí se hned ovládne.
„Udělám pro ni cokoliv čarodějko Věků, cokoliv.“ Pohled, který na chvilku ztvrdnul do dvou žlutých démantů je znovu pokorný
„Jak chceš, ale na tvém místě bych počkala a pak se zeptala co ona chce. Ne co chceš ty, Sesshoumaru. Ona si musí vybrat svůj život. Vím, že ji máš rád a hodně, ale většinou pokud někdo chce mnoho končí to nedobře.“ Zamračí se při vzpomínce na Inuyashu a Kikyo. Taky se chtěl změnit na člověka a jak skončil. Jen kvůli lásce k lidské dívce, která neuměla přijmout pravou podstatu Inuyashi.
Není rád z mých slov, ale přece mu nebudu mazat kolem úst med, si pomyslí trochu kysele. Ušel hodně cesty, ale pořád jak vidno ještě co má dohánět, aby se stal stejně velkým jako jeho otec.
„Máš pravdu…jsem hlupák.“ Sesshoumaru skloní hlavu. „Jen bych pro ni chtěl to nejlepší a neuvědomil jsem si, že ona to za nejlepší považovat nemusí.“ Sesshoumaru zatřepe hlavou. Trošku kysele se usměje. „Vždycky jsem byl strašně sebestředný. Ale ona je moje malé slunce. Máš pravdu čarodějko, udělám to co si ona bude přát. Já ji dám jen možnost volby.“
„Jsem ráda, že jsi poslechl své srdce. Ať její rozhodnutí bude jakékoliv, vždy je cesta jak její přání splnit. Ale musí to být její přání. Dej ji domov bezpečí a lásku a uvidíš, že nebudeš litovat žádné mnuty, kterou s ni strávíš. Vida už je po poledni a Inuyasha ještě tady není. Doufám, že se mu nic nestalo, ale Tessaigu má sebou a je velmi silný. Má před sebou nelehký úkol. Ještě čaje nebo koláček?“ optá se zdvořile, ale s úsměvem. Bude dobře vládnout. Jen by potřeboval vedle sebe mít někoho kdo mu připomene, že okolní svět se nebude vedle něho řidít, ale přitom ho měl rád takového jakým je.
„Prosím ještě čaj, Amaye. A oto, je v pořádku, cítím to.“ Sesshoumaru počká, až mu nalije čaj a pak chvilku mlčí. „Víš, znala jsi mého otce a tak, bych měl otázku, čarodějko. Jak…myslíš, že by se stavěl k tomu, kdybych nesplnil jeho vůli či rodinné závazky?“
„Tím chceš říct, že se chceš vzdát území, kterému vládl?" Ayame zapomene na čaj a na všechno. To by nepředpokládala nikdy v životě. On se chce vzdá zapádního území. Nemyslitelné, přece. „Jaka myslíš rodinné závazky? Ty přece nemůžeš odmítnout. To je přece, přece...“ nemá proto slova. „Vůle otce je neměnná. Nemůžeš ji jen tak ignorovat.“ Tak a je to. Nalije si čaj.
„Myslel jsem si to,“ zašeptá Sesshoumaru. Věděl to, ale přesto ho to bolí. Ne, nikdy se nechtěl vzdát území, vzdát se dědictví po otci, kterého miloval a ctil. Jen…jeden z jeho požadavků se mu zdál nesplnitelný. Ale i ten splní. „Nevzdám se jeho dědictví a přijmu všechny požadavky, i když po mě opat žádá víc, než …“ tiše se nadechne a téměř je cítit jak se v něm něco láme. „Splním to.A zajistím i to, aby rod pokračoval,“ dodá tiše.
Amaya vytřeští oči a zakleje v duchu všemi výrazy, které zná. Ona vše pokazila. On myslel Inuyashu a ona tak slepá mu to odkývla. Nevědomky a teď už to nepůjde změnit. Mimoděk zmeškala možnost jak ohnout osud na jinou cestu. Rozhodl se a budou za její chybu oba trpět.
„Oh s tím rodem bys měl počkat dokud se neuzdravíš a tvůj otec taky nikam nepospíchal...“ ale cítí jak její slova se o něho lámou. Pořád je možná šance. „Přece už máš někoho s kým strávíš zbytek svého života, ne?“ snaží se ho přesvědčit a proklíná se. Inu to Tashou ji to pěkně vyčte.
„Má vlastní život a já, vážou mě závazky. A ačkoliv bych si mohl vydržovat konkubínu, právoplatného dědice mi může dát jen má žena. A tou on není.“ Sesshoumaru skloní hlavu a postaví šálek před sebe. Najednou se mu zatočí svět a on tiše vydechne, když opět ucítí, jak jeho mizí. Najednou opět cítí staré rány a na čele mu vyrazí pot z bolesti ztracené paže.
„Psss. Ještě nejsi zdravý. Kde se fláká, když ho potřebuji zrovna tady!“ zavrčí zle Amaya. Podepře ho rukama a pak si vzpomene na slova o dědici. Acha tak to mu celou dobu táhne hlavu. Je pravda, že když Inuyasha je muž, že Sesshoumaru nemůže mít s ním dědice, jenže ani on ani Inuyasha nejsou legitimní. Kde jen vzal ty řeči o legitimnosti a stejně tak to nefunguje. Je tak tvrdohlavý a pořád chce i po těch letech potěšit otce. Hlupáček a v duchu řve Inuyasho! Nechce se snim vléci.
„Ještě jedna a bude to.“ Zastaví se na břehu jezera a počítá. Deset velkých a pět malých. Bude mít co dělat, aby to unesl, ale on to zvládne. Je to pro ně všechny a Sesshoumaru má tak rád ryby. Začne je vázat k sobě, když z ničeho nic pustí je na zem a rozeběhne se vpřed. Něco zlého se stalo. Něco špatného. Ještě chvilku.
„Vydrž!“ volá otřeseně v duchu a soustředěně se mračí na cestu. Neměl ho tam nechat jen tak. Proč zrovna dnes je tak pomalý? Vidí jak Amaya ho podepírá, když tam vletí a vezme ho do náruče. Rychle ho přenese do domu. „Co se stalo Amayo?“ houkne, která klidně jde za nim.
„Jen malý nával slabosti. ještě není v pořádku. Kde jako jsou ryby? Nebo ti je odnesl vítr?“ Inuyasha se začertí, když přetahuje přes něho pokrývku. „On je důležitější.“
„Ale má rád ryby.“ Inuyasha si povzdechne. To je pravda, ale nechce ho nechat tu samotného. Zoufale se rozhlédne po místnosti. Co má dělat a pak se rozhodně. Vyběhne ven pro ryby.
„Ach ta láska“ pronese Amaya. „Je tak rozkošná. Zapomínám jaké to je být zamilovaný.“ Sedne si k němu a hlídá ho místo Inuyashi.
Lord otevře oči. „Co, co se stalo Amaya?“ mluví se mu těžce a před očima má opět mlhu. Je tak unavený. Představí si, že by se v takovém stavu postavil s bratrem po boku kočkám. „Ne, to…mohl by zemřít,“zamumlá tiše.
„Jen, že nejsi ještě zdravý. Jsi doslova slabý jako štěně. Bude to trvat než dosáhneš své původní síly.“ Má mu říct o Inuyashovi? Váhá a dívá se do jeho žlutých oči. Řekne proč ne. „Inuysha zaslechl mé volání a přiběhl, aby tě odnesl do postele a přikryl.“ Pátravým zrakem se na něho zadívá
„Stará se o mě a já…já se kdysi bál, že mi sebere mou pozici. U otce, já…vždycky se v něm viděl…žárlil jsem na něj.“
„Na něj?!“ nevěřícně zvolá Amaya. „Proč probohaa zrovna na něj? Přece je dost jiných lordů, kteří jsou silní...“ nechá odeznít.
„Otec ho miloval…“ Sesshoumaru skloní hlavu. „Lordi…postupně jsem jim dokázal, že jsem synem svého otce, ale on…“
„Tebe taky. Možná to nedával tolik najevo, ale byl jsi prvorozený. Měl Vás oba dva rád a on věděl, že ty budeš mít to lehčí než jeho druhorozený a i těžší. Proto k tobě neprojevoval tolik lásky“ zašeptá. Položí mu ruku na čelo. Je mu už lépe. „Dal ti sílu a jemu lásku. Možná to vidíš jinak, ale tak... rozhodl.“
„Nikdy mi neřekl, že jsem udělal něco správně,“zamumlá Sesshoumaru. Cítí se tak malátný, že mu dělá problémy překrucovat či lhát. Cítí, že teď to prostě nedokáže a mluví pravdu. Odkrývá čarodějce to, co mnoho let zůstávalo skryto
„Protože nic nesprávně jsi neudělal, víš a on ... nikdy moc nikoho nepochválil. I přes všechno někdy zapomínal, že by měl. Nejdůležitější je, že Vás oba mě moc rád.“
„Ryby, ryby má je moc rád“ si prozpěvuje Inuyasha a letí vpřed k jezeru. Úplně zapomněl, že je má rád, takovou měl starost o něho. Neví co by si počal kdyby...“ jedeš ty potvoro!“ vytasí svoje drápy a sekne. Zatnou se do země a vyryji brázdu. „Necháš tu rybu! Není pro tebe!“ křičí a seká kolem sebe drápy. Ta je jeho“ urputně se snaží ji získat zpět, ale ta fretka utíká jak slapšený mýval. No počkej.
Zastaví a vytasí Tessaigu. Ta se změní v široký meč a Inuyasha se zašklebí. „Nikdo nebude krást nám jídlo!“ zařve a vypsutí Větrný šrám. Spokojeně se dívá jak do lesa se vyryly brázdy. Určitě...“Dej to sem!“ zařve opět. Ta malá potvora unikla. „Dostanu ji dostanu!“ mumlá a pak se zaství, když si všimne další fretky jak zdrhá s tou velkou rybou sotva ji unese. Rychlým krokem ji dostihne a chytne rybu za ocas. Fretka ji pustí a Inuyasha zaskučí jak ho něco kousne do nohy začně dupat. Konečně. Důstojně sebere o dost méně ryb. „Jsou jeho a zkuste znova krást!“
Vítězoslavně je nese nebo spíš s nima běží k Sesshoumaru a Amaye. Pověsí je vysoko pod krov domu.
„Amaye,“zašeptá tiše lord. „myslíš, že…kdybych zemřel bez dědiců, přijme ho Inuyasha? Přijmou ho ostatní?“
„Ostatní jestli to přijmou? Nevím, ale spíš ne a Inuyasha“ zasměje se. „Myslím, že ti udělá vše co ti na očích vidí. Ano přijme.“ Inuysha za dveřmí přemýšlí o čem to mluví.
„Tak ty ryby jsou... už jsi vzhůru?“ dvěma kroky k němu přejde a jemně vezme jeho ruku do své. „Jsem moc rád. Vylekal jsi mně.“ Usmívá se na něho a druhou rukou mu přitáhne pokrývku až pod bradu. Musí být v teple. Nevšímá si Amayi čarodějky. V tu chvílí je důležitý pouze on.
„Jsem pořád utahaný, ototo. Promiň.“ Sesshoumaru přivírá oči a pak je zavře. Síle se mu sice vrací, ale rány, zvlášť paže, pořád bolí a on je z toho unavený
„Nevadí, odpočívej jak dlouhou budeš chtít. Jsem tu pro tebe. Jen pro tebe..“ tiše mu šeptá. Amaya se cítí trovhu trapně když vidí v jeho očích měkký svit a něžnou náklonnost. Vytratí se ven a zasmuší se. Sesshoumaru neustoupí od toho, aby měl dědice a Inuyasha nebude schopný najít si někoho jiného. Nebo ano? Nevidí jejich budoucnost a to ji nesmírně zlobí. Možná kdyby ještě jednou zašla do jeskyně, ale dobře ví, že je to zybtečné. Povzdechne si a jde udělat rybu.
Inuyasha drží jeho ruku a hladí ji po dlani. „Vše bude v pořádku, uvidíš. Jsem tu s tebou“ šeptá dokola.
Sesshoumaru upadne do neklidného polospánku. Ví že mu něco chce říct, ale nemůže a cítí se tak slabý. Neví, …je tak slabý a v dálce cítí nebezpečí. Už ani nedokáže pozvednout meč a přece ví, že nebezpečí se blíží. Nechce, nechce ztratit rodinu, teď, když ji konečně našel. Inuyasha…probleskne mu myslí. Tolik…tolik pro něj znamená…čano-ju zazní mu v hlavě. Ano, přichystá to pro něj. Otevře na okamžik oči a usměje se. „Bratříčku, doufám, že…“ v tu chvíli se jeho oči zavřou a on znovu usne.
„Sesshoumaru?!“ zašeptá bojácně Inuyasha. „Co jsi mi chtěl říct?“ ale ví, že už ho neslyší. Možná by si taky mohl lehnout na chvilku a tak bude u něho a hlídat jeho spánek. Bude se na něho dívat a dívat. Přitáhne si blíž slamník a lehne si vedl něho. Tak bude na něho dávat pozor. Natáhne ruku a pohladí ho po spící tváři. Teď není mocným lordem, není jeho bratrem nebo kýmkoliv, jen někým koho on miluje a bude navždy. „Nikdy se to nezmění.“ Zašeptá a odtáhne ruku. Dívá se na něho až usne taky.
Komentáře
Přehled komentářů
Velmi krásné
(Nex - 04. 11. 2007 14:16)
Tahle povídka je pro mně moc hezká hlavně tím, kolik je v ní cítit lidskosti. Je jako horká čokoláda s plyšovou mykinou a krbem k tomu. Jsou tam chvíle smutné i chvíle pochybností, jako v opravdovém správném životě a vzathu, ale taky chvíle kdy se padá smíchy a chvíle, které jsou tak nějak bezprostředně milé, podobným způsobem jako když si poležíš v teploučku těsně po probuzení, v pokoji tlumeně prozářeném čerstvými slunečními paprsky procházejícími světle béžovými závěsy... Jsou to pro mně jedny z nejkrásnějších chvil dne - ta chvilka míru a harmonie ráno těsně po probuzení, kdy tě ještě nedostihl ruch dne a večer těsně před usnutím, když už nemusíš nic dělat a jen si vychutnáváš pohodu a ničím nerušený klid s vědomím, že teď už nemusíš nic, až zase zítra, kdy na to budeš znova svěží a plná síly.. A tak pro mně byla nejkrásnější nádherná rána v Mlze a tady se mi kolem srdce pevně omotala věta: "Teplo, které cítil na svém těle se pohnulo." To nádherně vystihlo celou tuhle jantarouvou atmosféru rána předtím, než život zase vtrhne do našich pokojů.
Díky Profi
(viz můj komentář na "Amorův posel" v sekci Různé - Současnost)
...
(fril02 - 04. 11. 2007 14:17)
No teda děs už se nemůžu dočkat další kapitoly. Tvoje povídky jsou naprosto úžasný styl psaní, nápady, prostě všechno jediná nevýhoda je že si při tom připadám jak kluk (nemůžu dělat víc věcí na jednou) ten kdo mě zná tak ví že jsem kombajn na žvejkačky a miluju zmrzlinu a čokoládu ale když čtu tvoje povídky tak to nedávám buď vůbec nejim a zmrzlina se celá roztěče nebo to zkončí na triku a kalhotech ppopřípadě na zemi a žvýkačky...no ty mi po několika sekundách vypadnou z pusi takže to je důkaz tvého super talentu PS: na takový věci mám nos :)
Návštěvy
(Amater, 27. 3. 2009 20:18)
To Tamara:
(Psí Hvězda - 22. 10. 2007 12:21)
nevím, s čím přesně tuto povídku srovnáváš, já sama jsem od Ami zatím stačila přečíst YYH, Inuyashu, Spirálu smrti a Hon, ale nezdá se mi o nic víc "splácanější" než ostatní. Je trochu jiná, myslím, že je to tím, že je to koprodukční dílo a možná tohle v Tobě vyvolává ten dojem?
Děkuji Psí Hvězdě
(Amater - 22. 10. 2007 19:55)
Máš pravdu už jsme to opravila. Píšeme to pozdě v noci a většinou mně ujede ruka. Nejsem zvyklá psát v tandemu, ale zvykáme si. Snad už tak hrozné překlepy nebudou. A kotrola u mně taky dvakrát není slavná. Děkuji ti moc.
PSÍ HVĚZDĚ
(tamara - 26. 10. 2007 09:56)
mas pravdu... precitam si to znovu a pozrem sa na to z ineho uhla ;)... a prepac Amater nevedela som ze to pises takto odpust... PS: mas naj poviedky co som na nete nasla :)
*****
(Bea - 28. 10. 2007 15:58)
Bea je ostuda! Fuj! Velká ostuda a zaslouží na zadek. Proč? Protože si nechává ujít takové krásné příběhy a čte je s tak oooohromným zpožděním...
Tak jsem si vynadala a pohoda, už můžu napsat, co jsem chtěla. For Ami from Bea.
Cyklus Stay with me zaujímá v tvém světě povídek z Inuyashi docela zvláštní a rozhodne originální místo. Jednak proto, že je psán dvěma osobami (díííík Vadere za úžasného Lorda Sesshomara) a jednak proto, že ten vztah se vyvíjí tak nádherně. Možná je to dáno délkou, možná něčím jiným, ale opravdu vývoj toho vztahu je něco, co tuhle povídku dělá naprosto jedinečnou (pro rejpaly - samozřejmě, že ne všichni se mnou musejí můj názor sdílet).
Pěkně pomalu, v klidu, s hafo pochybnostma, kterým se prostě nevyhne ani člověk, ani démon. A já jsem ráda, že i přestož v sobě oba tu démonoskou krev mají (pravda Sesshomaru asi tak o litr víc, než Inu), tak v sobě objevili i druhou část - lidskou (přepokládám, že Sess to pochytil částečně od otce, když si ten začal s lidskou ženou a částečně od Inuyashi, když ten jí v sobě má dobrou polovičku).
A lidská krev, to je panečku machr. Do všeho kecá, do všeho kibicuje, jednoho nenechá na pokoji, všude rozsévá pochybnosti. Ale ta démonská nezůstává pozadu - ta zase prozměnu hlásá o plnění povinností vůči rodu a tak dále a tak dále. (Pochopila's Ami, jak to myslím? Jsi dobrá!)
Takže já čekám, jak se tohle vyvine dál. A čekám velmi, velmi netrpělivě... :D
Návštěvy
(Amater, 27. 3. 2009 20:16)
575x děkuji
...
(Danika - 19. 10. 2007 20:54)
Doufám že bude pokračování! Je to bezva povídka!
.........
(Alexandra - 19. 10. 2007 21:10)
Nádherní moc moc moc krásní
°°°°Yu
(ki °-° - 19. 10. 2007 22:53)
a kruci, to už je zase konec dílu? ach jo...
tak a zas si mi vyrazila dech...
(E... - 19. 10. 2007 23:12)
to je tak krásný! nyaaaaaaaaaaaaa!!! nádhera nádhera nádhera, nedokážu vymyslet nic lepšího, co by vyjádřilo moje nadšení. prostě krása, miluju tenhle cyklus
O.o
(Nakamura Asuka - 20. 10. 2007 11:38)
Krásné...
ježiši já už fakt nemám slov....můj slovník byl na hodnocení tvých stránek úplně vyčerpán....
Mno jednoduše je ta povídka nekonkurenční ;)...
Skvělá a už se moc moc moc těšim na pokračování
(mája - 21. 10. 2007 19:02)
Nádhera,ale oni musí být spolu,prostě musí *dup,dup*üž se těším na další díl.moc těším,jsem se tak začetla,že jsem zapomněla dát si své červené rukavičky a teprve teď mi začíná být zima. doufám,že pokračování tu bude co nejdřív.
Sorry
(tamara - 20. 10. 2007 19:47)
vazne prepac nechem ta uraziť ale niektore casti sa mi zdali tak narychlo splacane. umenie chce cas, ostatne tvoje poviedky su uplne total dobre ale aj ked mas dobry namet tato sa ti nepodarila (vazne ta nechcem urazit)
Nejdřív jeden dotaz:
(Psí Hvězda - 22. 10. 2007 12:18)
"Je pravda, když Inuyasha není muž, že nemůže mít dědice, jenže ani on ani Inuyasha nejsou legitimní."
Co je s tou legitimností? Nějaké rodové tajemství?
A jak jsi to myslela s tím "když Inuyasha není muž" - není to překlep?
Scéna, ve které Inuyasha likviduje zlodějské fretky pomocí Větrného šrámu, mě maximálně pobavila. Hned jsem si vzpomněla na - myslím - první kapitolu, kde se Sess pozastavuje nad jeho pravděpodobným výkladem přísloví o kácení a třískách :). Mohl by ho lecos naučit, třeba jak likvidovat nepřátele s vynaložením minimální energie. Rozhodně si mohou navzájem hodně prospět.
Tak jejich otec chtěl "jen" to, aby byli oba šťastní? Už jsem se bála horších věcí. Ale zařídit to není zrovna jednoduché...
Návštěvy
(Amater, 27. 3. 2009 20:19)