Stay with me - díl 7. Pozvání
Stay with me
Pozvání
Měsíc oběma démonům uběhl snad až příliš rychle. Až příliš rychle se Sesshoumaru uzdravil a až příliš rychle si uvědomil, že musí vyrazit za svými povinnostmi. A tak jednoho dne stojí se svým bratrem před Amaye a loučí se s ní.
„Děkuji ti čarodějko,“ pokloní se lord Sesshoumaru a jemně se usměje.
„Sesshoumaru, Inuyasho určitě víte, že chcete odejít. Tady ...“ zadívá se na ně. Ne. Jsou pevně rozhodnuti odejít. „Budete zde vítání, kdykoliv se něco stane. Přijdete, že. Pozdravujte Rin a Kagome taky. A tady něco na cestu a pár bylinek proti jedu a dalších věcí, které možná a možná nebudete potřebovat“ usměje se vědoucným úsměvem a zadívá se na ty dva. Jsou si tak podobní a zároveň odlišní.
Inuyasha skloní hlavu a dotkne se její ruky. „Sesshoumaru řekl myslím vše, ale přesto ještě jednou děkujeme ti za vše co jsi pro nás udělala. Sbohem Amaya čarodějko věků.“ Uvede uctivě její plný titul. Rozhlédne se po okolí kde byl nejšťastnějším ve svém životě a pak pohlédne na Sesshoumaru. Jeho štěstí vlastně je vedle něho a on cítí, že mu uniká mezi prsty jako voda.
Sesshoumaru se ještě jednou pokloní.
„Sbohem čarodějko,“ řekne a pak kývne na bratra. Nemohou tu stát déle, ještě by se rozhodl zůstat tu napořád.
Inuyasha se váhávě vydá za bratrem. „Chtěl bych tu zůstat navždy. Byl jsem tu ...“ nedořekne. Má pocit, že to není potřeba. Zesmutní a jeho oči bloudí po známém prostředí a pak se zahledí do dálky. Vrací se k životu jaký vedl. Bez Sesshoumaru a s věčnými boji s démony. Za ty měsíce co tady byl si zvykl být se svým bratrem a dobrodružství a jeho chuť do bitek se jakoby vytratily. Má pocit, že všechna dobrodružství se vtělila do Sesshoumaru.
Chtěl by se ho zeptat co chce dělat. Čím se bude zabývat, ale má strach ze svých otázek stejně jako odpovědí.
„Inuyasho?“ Sesshoumaru s ním srovná krok a jdou teď vedle sebe. Lord se za ty měsíce změnil. Je v něm teď mnohem víc z jeho otce. Stal se rozvážnějším a je ochoten se ujmout vlády nad Západním územím. Ví, že už to nemůže déle odkládat.
„Ano.“ Inuyasha k němu zvedne důvěřivě oči. Nic by nechtěl víc než s ním zůstat navždy, ale jeho vážná tvář ho znepokojuje víc, než si je ochoten přiznat.
Sesshoumaru pozoruje bratrovu tvář ve které se jasně zračí obavy. Nechce aby se bál. Aby se musel bát teď, když je ještě s ním. Miluje ho, to si dávno připustil. Nemůže se dívat jak se trápí a přitom ví, že tu největší bolest mu způsobí on sám.
„Inu, myslíš, že Kagome bude mít…ty…jak se to ..brambůrky?“
Inuyasha se rozesměje. „Nevím jestli je bude mít, ale klidně ti pro ně doběhnu. Nejdřív, ale jim musíme dát vědět, že jsme v pořádku. Rin si bude dělat taky určitě starosti.“ Schová si ruce do rukávu červeného kimona a hrdě si vykračuje vedle bratra. Miluje ho i přesto, že je jeho bratr a mužem. Už si ani nepamatuje období kdy se ho bál. Má pocit, že to tak má být. Zastřihá trochu ušima a otočí se do zadu.
„Amaya byla moc laskavá. Mám ji rád. Chtěl bych se tam vrátit.“ Zašeptá toužebně. „Ale nejdřív musím porazit Naraka a sesbírat střípky klenotu Shikon no Tama.“ Snaží se mu říct, že i on má své povinnosti. „Ale kdykoliv zavoláš přijdu a nezbrání mi tentokrát v tom nic“ tiše dořekne, hledíc neurčitě do dálky.
„Já vím ototo, vím to,“ Sesshoumaru natáhne ruku a zcuchá mu vlasy. Rád si s ním tak hraje a ví, že mu to bude chybět. Moc chybět.
„Naraka zvládneš bratříčku, ale kdybys potřeboval pomoci, víš kde mě hledat,“ řekne vážně a pak ho cvrnkne do nosu. Ví že to Inuyashu zlobí a dělá to rád.
„Nech toho“ zlobí se naoko Inuyasha, ale má rád jeho doteky. Když si vzpomene na ty roky nenávisti nedokáže si představit, že by to mělo být tak pořád. Byl tak slepý.
„Víš Sesshoumaru nevím proč jsem tě nenáviděl“ řekne zamyšleně. „A Naraka samozřejmě zvládnu než bys řekl hop“ zadurdí se. Pořád má tak divný pocit kolem srdce. Neměli jsme opouštět Amaye, pomysli si úzkostně a přitom ví, že se bude muset tomu co přijde postavit čelem. A bude to horší než jakýkoliv střet s démonem nebo Narakem.
„Já o tom přeci nepochybuji, jen..,“ lord se zadívá do dálky. Netuší co budoucnost přinese jen ví, že to nebude vždy dobré. Měl sny a nějak tuší, že tyhle se splní.
„Víš nevím co by našemu vztahu říkali tví přátelé…a tak…nebude lepší předstírat, že jsme se jen smířili? Co myslíš Inu?“
Inuyasha sklopí hlavu, dívá se na své bosé nohy a jen pochybuje ušima. Ruce má schované v rukávech kimona. „Máš pravdu. Možná Miroku by nad tím mávl rukou, ale Kagome a Sango a Rin. Bude to tak lepší. Vlastně jsme se smiřílí, že.“ Ale je mu těžko u srdce, že by měl před přáteli lhát. Jenže jako vždy má Sesshoumaru pravdu a přece potřebuje to vědět.
„Sesshoumaru, ty...“ nedokáže to.
„Ano, smířili. Sice poněkud zajímavým způsobem, ale ano.“ Sesshoumaru zastaví a položí mu ruku na rameno. Přitáhne si ho do náruče. „Inuyasho, nedělám do kvůli sobě, ale kvůli tobě. Miluji tě. To si uvědom. a ať se stane cokoliv, budu tě milovat.“
Inuyasha celý spokojený se k němu zavrtá a obličej schová do černé košile a pak zašeptá co ho celou dobu trápí od jejich odchodu.
„Takže se za mně nestydíš“ tiše ze sebe dostane. Sevře v rukou jeho košili pevněji. Má strach. Vždy byl na pokraji společnosti a z ničeho nic ho někdo má skutečně rád takového jako je. Je to podivné až neskutečné. Sesshoumaru po něm nic nechce a on místo, aby byl spokojený začne pochybovat.
„Nestydím se, ototo. A každého kdo by jen pochyboval o tom, že je to jinak poučím o opaku. Miluji tě a vážím si tě takového jaký jsi. Už chápu otce. Už vím, že Izaoy pro něj byla vším.“
„Já.. děkuji ti moc.“ Inuyasha má pocit, že každou chvili se rozpláče a to je přece tak nedůstojné pro bratra všemocného démona. Nenápadně si do košile utře slzy a pak se odtrhne. „Tak raději půjdeme nebo se nás nedočkají.“
„Já vím a možná…lepší by bylo, kdybych nás tam přenesl, nemyslíš?“
„Letět? S tebou?“ Inuyasha se skoro nevzmůže na slovo. Vždy snil o tom, že bude plnohodnotným démonem, který bude umět létat, ale časem zjistil, že to není možné. Trochu se bojí, ale nakonec rychle přikývne. „Tak ano. vyzkoušet se má všechno.“
Sesshoumaru se usměje, pevněji ho obejme rukou a vytvoří oblak na kterém se vznesou. Stoupají výš a výš a on je rád, že jsou tady spolu.
„Podívej,“ zašeptá mu do vlasů, když se dívají z obláčku na západ slunce. „Není tamto Sango?“
„Ano je. Ten její Hirokitsu poznám na dálku a vedle něho stojí kagomino růžové kolo. Jsou to dobří přátele a každý je prostě takový jakým je. Mám je rád. Víš přijali mně takového jaký jsem a já je taky. Je to zvláštní, ale docela mi chyběli. Pokusy Miroka o každou holku, Sanžiny uvážlivé řeči a Shippo mi taky chyběl. Všichni. Každý z nás má nějaký cíl.“ Odmlčí se a vnímá ruku Sesshoumaru kolem svého pasu. Hřeje ho a on je spokojený.
Podívá se na skoro nečitelnou tvář svého bratra. Pro ostatní zůstal stejný, ale pro něho se změnil. Pozná každé zachvění jeho tváře, každý nevinnný pohled. Ví co chce říct. S těžkým srdcem se dívá jak pomalu přistává. Byl by raději šel tu delší cestu, kdy by ještě mohl být snim a objímat ho a možná rychla rozlučka je lepší.
Sesshoumaru jemně dosedne na zem a stále jemně přidržuje bratra. Když přistanou, vtiskne mu ještě rychlý polibek do vlasů a pak od něj odstoupí.
Je opět tím chladnokrevným lordem a z jehož pohledu se nadá vyčíst nic.
„Sesshoumaru-sama! Inuyasha - sama!“ Rin se k nim rozběhne s napřaženou náručí. Za ní běží trochu důstojněji Jaken.
Inuyasha pocítí polibek ve vlasech a pak uvidí uzavřený obličej Sesshoumaru prost jakýchkoliv pocitů. Věděl to celou dobu a přesto je tak podivně zklamán tou proměnou. Nasadí masku, ale ví, že pro něho to bude těžší než pro jeho bratra.
„Inuyasho!“ přistoupí k němu Kagome a ostatní. Shippo vyskakuje radosti do výšky a vesele brebentí.
„Jsme rádi, že vše dopadlo dobře“pronese Sango a vzápětí pleskne Miroku do tváře. Inuyasha se usměje. Miroku zůstane nepoučitelným Mirokem. Vše zůstalo přo starém.
„Nevím za co“ zahuhlá Miroku. „Odpíráš mi každé potěšení“ ještě zamumlá a uhne se před její ránou. Začne před Sango utíkat a odhodí hůl.
„Vše je při starém“ prohodí Inuyasha a dívá se jak se Sesshoumaru vítá s Rin.
„Vskutku,“přitaká tiše Sesshoumaru a dívá se jak Rin za ty tři měsíce povyrostla. Tiše si povzdechne, co naplat, zase bude kupovat nové kimono. Pohladí ji po hlavě a vtiskne na čelo polibek.
„Tak co byla jsi hodná Rin?“
„Ano, Sesshoumaru-sama. I když Jaken-sama si to někdy nemyslel.“
„Jakene?!“
„Pane…no víte….“
„Ano?“
„Vlastně ano, můj pane, Rin-san byla moc hodná.“
Jsou rodina. Nepatřím k nim s mrazením si pomyslí Inuyasha a pak se zadívá na klidnou kagominou tvář. Kdyby ji tak dokázal milovat, ale tentokrát je jeho cit k Sesshoumaru pevnější než skála. Lehce se zasmuší.
„Co je ti Inuyasho?“ ozve se starostlivý kagomin hlas.
„Nic. Jen to víš nejsem zvyklý létat a jak jste se tu měli?" Kagome se zamračí. Něco se ji nezdá na Inuyashovi, ale neví co.
„Všechno v pořádku a navštivili jsme dokonce Kaede. Naučila jsem se pár nových bylinek a byla jsem i doma. Nevím jak zvládnu školu. Začíná to být čím dál náročnější. Ještě dobře, že mám tam kamarádky“ pronese trochu zachmuřeně. „Ale slibila jsem, že ti pomohu se střípky a splním to. A co vy? Co bylo Sesshoumaru?"
„Byl jsem…nemocný,“odtuší démon a s Rin po boku přistoupí k bratrovi a Kagome.
„Děkuji ti za péči o mou dceru Kagome - sama, “ řekne tiše a skloní hlavu. Na to se ji zadívá do očí a v duchu zaúpí. Ona byla žena, která mu mohla vzít to co miloval. Ne, lhal sám sobě. Sám to odhodí kvůli přání otce. Touze dokázat, že je stejně dobrý jako byl velký psí démon
„Není za co. Rin je moc hodná a bylo nám spolu dobře. Hodně jsme si ji se Sango oblibili a taky jsem ráda, že jste už vyléčený. Doufám, že Inuyasha Vás moc nezlobil.“ Dodá s úsměvem. „Zůstanete doufám na večeři.“
„Sango kde je Miroku?“ Kagome se zeptá přicházející Sango. Sango znechuceně si odfrkne.
„Zmizel do blízké vesnice, zbabělec. Za hodinu jdu za ním nebo se dostane do nějakého maléru a nás taky, nebo hůř začne svádět nevinné děti.“ Povzdechne si a usedne k ohništi. Začne něco kuchtit a žbrblat si por sebe. Inuyasha se usmívá. Má je rád. Zadívá se do tváře Sesshoumaru.
„Moje pozvání platí vám všem.“ Dodá a Kagome skoro úžasem spadne. Inuyasha zdvořilý? Zázrak nebo něco víc?
Má to! Zřejmě vliv jeho klidného velkého bratra. Možná konečně se něčemu naučil a nebude vyvádět kvůli... „Inuyasho?!“, ale to už ho zahlédne se hrabat v jejím batohu. „Osuwari!“ vyštěkne a Inuyasha se rozplácne skoro na batoh. Otočí ke Kagome hlavu. Tak to mu nechybělo, ale vůbec ne.
Lordovi trochu cuknou koutky ústa a v očích mu snad trochu rošťácky zajiskří. Jaken, který si toho všimne sebou cukne. Jeho lord a pán se směje!
Sesshoumaru se mezitím uklidní a se zájmem se zadívá na Inuyashu.
„Kagome- sama, nebude poněkud nezdvořilé, když se zeptám jak jste vy dva přišli k tomu náhrdelníku?“
„Jak? Nedopatřením. Bylo to tak...“ začne Inuyasha, když uslyší Osuwari. Konec. Sebere se ze země a odejde k ohništi. Posadí se na všechny čtyři a zamračeně hledí do ohně. Jen chtěl se podívat jestli jsou tam nějaké brambůrky pro Sesshoumaru. Ale v noci se vytratí a dojde pro ně do kagomina světa. Její maminka určitě nějaké bude mít.
„To bylo takhle. Osvobodila jsem Inuyashu ze zakletí a on mně chtěl zabít. Představte si to a Kaede to je kněžka mu přičarovala ten náhrdelník...“
„Kterým mně uvěznili“ dodá Inuyasha a opět se od nich odvrátí. Nehce vidět jak Sesshoumaru hledí na Kagome.
„Jen jsme chtěli si být jistý, že už neudělá nic špatného.“ Kagome přejde to co řekl Inuyasha a zářivě se na Sesshoumaru usměje.
„A tak poslouchá jen tebe, předpokládám.“ Vyptává se dál čistě s vědeckým zájmem Sesshoumaru. „A nikdo kromě tebe či té kněžky mu ho nemůže sundat, že ano?“
„Ano. Přesně tak. Náhrdelník mohu sundat pouze já.“ Klidně mu to oznámí. Ne. Inuyasha se vůbec nezměnil. Pořád je to ten stejný naštvaný kluk jako předtím. Kdyby neměl ty uši a stříbrné vlasy, klidně by mohl chodit s ní do třídy. Nevidí smutný pohled, který upírá do ohně.
„Velmi zajímavé,“ odtuší Sesshoumaru a pak se podívá na svého bratříčka. „Přesto si však myslím Kagome- sama, že není nutné ho užívat při…řekněme, používat to nadměrně. Vám by se jistě také nelíbilo, kdybych vám zákony geishi takto omlácoval o hlavu. Nemám pravdu?“
Kagome zrudne a polkne. „Nejsem odtud. U nás se lidé chovají jinak.“ Řekne. Proč se do toho plete? Vůbec nic neví a najednou ji tady začne kázat o nějakých hloupých zákonech. Najednou ho brání pche. „Zničeho nic ho bráníte, ale to, že jste s nim bojoval a nenáviděl to nic není?“ Dokončí a odejde k Sango. Ta zvedne havu a podívá se po Kagome jestli je vše v pořádku.
Inuyasha se zvedne a přejde k Sesshoumaru. „Nemusel jsi a já stále doufám, že tady zůstanete na večeři. Víš, Kagome není odtud a její svět se řídi jinými pravidly.“ Otočí se k Rin a přidřepne si k ni. „Chceš svézt?“ zašeptá a usměje se na tu malou holčičku, která má tolik ráda Sesshoumaru a nebojí se to dát najevo narozdíl od něho.
„Pravidla, jimiž se společnost řídí můj malý ototo, jsou vždy na stejném základě. Jednáme v rámci konvencí a slušnosti. Zdvořilosti. Já jsem nyní vyslovil námitku. Ona se mnou teď nesouhlasí, což chápu. Ale po čase o tom začne uvažovat. A to je to, čeho jsem chtěl docílit.“ Sesshoumaru si povzdechne a najednou je jeho tvář starší, když se zadívá na svého bratra.
„Jste oba dva příliš mladí, ototo, a já vím, že se jeden učíte od druhého, ale jsou zákoutí, kterými tě může provést jen starší, zkušenější.“
Sesshoumaru se zadíval do dálky a pak znovu na bratra.
„Jednou bys mohl ty vládnout Západním územím a musíš mít úctu sám před sebou abys získal úctu ostatních lordů.A tím, že tebou mlátí o zem kvůli každé blbině si ji nezískáš.“
Inuyasha zvedne k němu oči. „Možná máš pravdu, ale někdy si to zasloužím.“ Zahanbeně se zvedne a pohladí Rin po vlasech. Je mu tak divně. Neměli odcházet od Amaye. Najednou jako by to byl někdo cizí koho nezná. Slabounce si povzdechne a pak se rozhlédne. „Půjdu se podívat okolo jestli je vše v pořádku a za chvilku se vrátím.“
„Kagome půjdu na hlídku, ano!“ Zakřičí na Kagome a ona mávne rukou. Něco dělá se Sango a tak mu nevěnuje pozornost. Inuyasha kývne a ztratí se jako pára nad hrncem. Za chilku sedí uvelebený na stromě a dívá se do dálky na krajinu. Vždy měl rád takto sedět a poslouchat ozvěny hlasů země. Jemným sluchem poslouchá co se děje v táboře.
Sango se zvedne a zamračeně řekne Kagome. „Jdu pro Miroku.“
„Jseš si jistá, Sango?“
„Ano.“ Vezme přes rameno bumerang a otočí se. „A kde vůbec je Inuyasha?“
„Co ten? Nejspíš bych řekla, že ho něco trápí. Určitě je někde poblíž a kdyby něco tak jeho bratr snad by nás varoval.“ Sango pokrčí rameny Moc bych tomu nevěřila
Sesshoumaru se posadí pod nedaleký strom a zavře oči.
Možná jsem neměl, napadne ho, ale pak v duchu zavrtí hlavou. Ne! Jeho bratr si zaslouží jiné jednání. Ovšem, sem tam i to Osuwari, ale přeci jen…už se dost změnil. On ho zná…a zná ho skutečně?
„Ano,“ zavrčí polohlasem, aniž by si to uvědomil
Kagome s úsměvem se dívá jak Sango zmizi za Mirokem a pak se rozhlédne. Když se to vezme je tady sama se Sesshoumaerm, s Jakenem a Rin. Za chvilku bude večeře a i Inuyasha zmizel neznámo kam. Ví sice, že je nedaleko, ale taky by mohl být tady a dělat ji společnost. Přejde k velkému žlutému batohu a vytáhne různé věci na vaření. Sango určitě něco taky přinese z vesnice. No něco uvaří a pak se opět mrkne po Sesshoumaru.
Změnil jsem se nebo se změnil Sesshoumaru? Přemýšlí Inuyasha na stromě. Znal jsem ho nebo neznám a co když to bylo jen tím, že byl nemocný a on byl šťastný, že ho konečně někdo přijal a to hned Sesshoumaru. Nikdy by si to dříve nepřiznal, ale obdivuje jeho klid a sílu. Nebyl moc rád, když mu to říkal s osuwari a ta jeho část vládnout území otce.
To není možné. Nikdy ho nepřijmou. Nikdy a on to ví moc dobře. Ať je jakkoliv silný vždy jim budou v skrytu duše opovrhovat. Váhá jestli se má vrátit do tabořiště. V dálce zahlédne Sango jak jde směrem k vesnici. Miroku to pěkně schytá s úsměvem pomysli a pak zesmutni. On to nezažije. Nezažije to co ti dva. měl by se stím spokojit, ale nechce se mu to. Dál zůstane sedět na stromě a pozoruje slunce jak se kloní za obzor.
„Kagome-sama, mohu ti pomoci?“ Lord tiše vstal a teď s vykulenou Rin po boku stojí nedaleko Kagome. Čeká. A připouští, je zvědavý. Ano, ví, že se teď trochu ponižuje, ale, jsou to bratrovi přátelé a Kagome to nikomu vykládat nebude. A kdo ví. Třeba od ní získá pár informací, které se mu budou hodit.
Kagome ztuhne a pak se s úsměvem se k němu otočí. „Kdepak nemusíte, ale když tady tak stojíte můžete zatím míchat tohle a já připravím tady tyhle nudle. Inuyasha je miluje a pak si dáme dezert. Copak bys chtěla za dezert Rin?“ ozve se k holčičce, která vesele okolo poskauje. Vůbec nechápe proč ji Sesshoumaru nabídl pomoc. Není to ten typ, který ženy uznává. Spíš by řekla, že jimi opovrhuje.
Sesshoumaru pokyne hlavou že rozumí a jde míchat.
„Rin?“
„Ano, Sesshoumaru sama.“
„Co bys chtěla?“
„Já?“
„Ano.“
„No, třeba, Kagome sama, třeba lízátko.“
Sesshoumaru se lehce usměje a pak ji pošle si hrát se Shippem
„Lízatko Rin a Shippo bude je chtít taky a Inuyasha brambůrky. Určitě. Kde jen vězí Sango?“ zabručí Kagome a jde se podívat na jídlo. V pořádku. Pak rozdělá nudle a začne je ohřívat. Mýtinou se rozlije příjemná vůně.
„Bude tady hned a říkejte mi Kagome. Každý mi tak říká.“ Snaží se být milá na toho chladného démona. Ale i tak je ráda, že se s Inuyashou usmiřili. Až ona odejde nezůstane tady tak sám. Má ho moc ráda, ale někdy neví. Je to tak těžké, když uvažuje o Inuyashovi.
„Zasloužíte si úctu, Kagome san. Proto volím toto oslovení.“ Lord se dívá jak rozdělává nudle.
„Ano, o tomhle ototo několikrát mluvil. Ty …dobrůtky z vašeho světa. Má je rád. I když u něj bych se divil, kdyby nějaké jídlo neměl rád. Kromě žab, samozřejmě.“
Kagome na nej udiveně pohlédne. Sesshoumaru a humor? Pak se rozesměje. „Máte pravdu. Inuyasha má rád jídlo a když je u mně doma sní toho hodně, proto mi i maminka vždycky toho tolik dá. Jsem ráda, že jste se smiřili. Bude mít aspoň nějakou rodinu“ rychle zadrmolí a zamíchá nudlemi.
„Ano smířili,“ Sesshoumaru se zadívá do dálky. „A tak mě napadlo, Kagome san, nechtěla bys sis prohlédnou místo, kde žil náš otec? Samozřejmě pozvání platí pro všechny.“
Kagome otevře ústa v údivu a neví co říct, když ji vytrhne hluk. Ohlédne se a zavře pusu. Sango našla Miroku a žene ho sem.
„No tak Sango, přece to nebylo nic...“ Miroku se snaží něco vysvětlit zardělé Sango.
„Drž se zpět nebo tě přetáhnu ještě jednou, chlípníku.“ Kagome je poslouchá a pak zakašle. Nic.
„Sango drahoušku, sluníčko, motýlku, byl to jen malý...“
„Co jako malý? Víš je konec.“ Otočí se a zničeho nic vyjekne. Miroku neodolal a opět ji pohladil po zadečku. „Tytyty sprosťaku!“ vykřikne a přetáhne Miroku bumerangem.
„Sango, Miroku jídlo!“ zavolá Kagome zoufale. Otočí se k Sesshoumaru. „Většinou nejsou takoví, ale už jsme dlouho na jednom místě.“
„Kagome, cítím nudle. Sesshoumaru.“ Pozdraví je objevivší Inuyasha.
Sesshoumaru ani nemrkne a přesto se uvnitř dobře baví. Už jen pohled na nešťastného Jakena, který je jak si jistě on sám myslí degradován na vychovatele dětí. Pohybem ruky zavolá Rin a ta hned přiběhne. Je na ni hrdý. Jeho dcera.
Je člověk.
Jenže já ji dám možnost volby. I kdybych měl Shikon no Tama ukrást.
Oči se mu stáhnou na okamžik do úzkých štěrbin a pak se zase vrátí do původní podoby.
Inuyasha se zarazí na výrazem Sesshoumaru. Je mu snad něco? Vypadá najednou tak nebezpečně a odhodlně. Nevědomky k němu přistoupí.
„Kagome, bude už večeře? A zítra bychom měli si naplánovat kam vyrazíme. Musíme konečně skoncovat s Narakem a Shikon no tama dát dohromady. Miroku zas to provedl Sango?“
„Přesně. Nedá si pokoj. Nechápu, že si to nechá libit“ odpoví Kagome a pak zakřičí. Málokdy kdy křičí, ale „Večeře!“ Sango se zarazí a pak zrudne, když si uvědomí co tady dělali. Miroku zabrzdí u stromu a zasměje se, když vidí jak je Sango červená.
„Chlípníku“ zamumlá Sango a jde ke Kagome.
Všichni se rozsadí k večeři a Sesshoumaru, jakoby náhodou sedí vedle Inuyashi. Stále ještě má své černé oblečení a proti červenému Inuyashovu vypadá to jeho tak obyčejně. Přesto je jasně cítit, že on je tady lord.
Jí v tichosti a jen očima sleduje okolí. Pozoruje, vnímá a čeká. Na co? Sám neví, možná …na příležitost být s bratrem chvíli sám. Ví, že by měl odejít, ale…chce mu ještě ukázat, svůj domov. Místo, kde bude vždy vítaný.
Zesmutní. Když se ožení…bude ho chtít vůbec vidět? Jen na chvíli přivře oči a tvář za celou dobu nezmění výraz. Ví co musí udělat, ale má i své sny. I jeho otec je měl?! a splnil si je! Proč by nemohl on?!
Inuyasha sedí zamlkle vedle svého bratra a cítí každý jeho pohyb. Proč si sedl vedle něho? Proč? Dívá se na misku nudli a jindy by je snědl rychle a dnes mu ani moc nechutnají. Nabere nudle a jí automaticky. I ostatní jsou nějak zamkli. Sango je otočena k Mirokovi a zlobí se a Kagome je někde v duchu pryč. Jedině Rin a Shippo se škádlí a Shippo ji ukazuje svoje kouzelné liščí kousky.
Kagome zabloudí k Sesshoumarovi pohledem a pak k Inuyashovi.
Ví snad něco zděsí se Inuyasha. Ne to není možné a i když cítí jak ho blízkost Sesshoumaru rozechvívá snaží se nic nedat najevo
„Sesshoumaru nás pozval na svůj hrad.“ Promluví zamyšleně Kagome. Sango s Miroku se udiveně obrátí k Sesshoumaru a Inuyasha strne. Pozvání k němu domu? Proč?
„A mé pozvání platí,“ Sesshoumaru pro jistotu šlehne pohledem po Jakenovi, který se už už chce promluvit.
„Hrad byl dlouho bez…obyvatel. Byl bych rád, kdyby na chvíli ožil. Pokud vám to samozřejmě nebude vadit.“ Dívá se na každého z nich a přitom se snaží ignorovat bratra vedle sebe. Ví, že hned po večeři pošle Jakena, aby vše přichystal na jejich příchod.
„Navíc, nevím jak se vám odvděčit, že to, že jste se po dobu mé indispozice starali o mou dceru. předpokládám, že na hradě si každý z vás najde něco co mu bude vyhovovat.“ Dodá po chvíli ticha.
„No já nevím“ zrozpačiti Sango a podívá se na ostatní.
„Já bych šel a jsou tam hez... tedy chci říct služebné?“ Optá se Miroku a střelí pohledem po Sango. Ta se od něho otočí ještě víc.
„No mohli bychom co ty na to Inuyasho?“ Kagome se obrátí na Inuyashu a ten se ošije. Na jednu stranu by rád tam byl, ale na druhou starnu, když si vezme jak asi velký hrad je a když tam bude Sesshoumaru. ..
„Klidně, ale přece jen je to pro tebe zátěž Sesshoumaru. Opravdu nebudeme ti vadit?“ Ať řekne ano, ne ať řekne ne. Nevím sám. Chci s ním být, ležet v jeho náručí a na druhé straně je to tak nebezpečné. Neví co má dělat.
„Kagome, Sango! Půjdete, že ano. Nechci tam být sama!“ rozhodne za všechny Rin a tahá je za oděv. Kagome a Sango zjihnou.
„Tak můžeme na chvilku. Možná po cestě najdeme střípky. Tímhle směrem jsme ještě nebyli, že ano Inuyasho.“
„Hmm. nebyli.“ A dobře ví proč. Prostě se území kde vládl jeho bratr vyhýbal. Je to pro něho utrpení vedle sedět vedle něho a předstírat zdvořilost.
„Myslím, že si tam můžete zcela nerušeně odpočinout a možná naleznete to co hledáte právě na mém území. Jakene!“
„Sesshoumaru sama,“ malý mužík se uklonil až k zemi a jediný pohled jeho pána mu řekl dost. Věděl co má dělat. Jen nemohl říct, že by se mu to líbilo.
Sesshoumaru je všechny pozoruje a čeká až skončí večeře. Pak se ukloní a zvedne se. Pořád ještě cítí ve svalech jistou ztuhlost, když sedí déle. Potřeboval by si zaplavat. Potřeboval by masáž. Zajde dál a protáhne se. Pak vyskočí do rozsochy nejbližšího stromu a tam se uvelebí. Pozoruje tábořiště a Rin, jak si povídá se Shippem i ostatními. Najednou jim závidí. Závidí jim volnost. Tu svobodu s níž putují a o niž on teď bude ochuzen. Tiše zavrčí.
Inuyasha s úsměvem se dívá na Jakena, který se vleče jak na popravu a něco si bručí pod zobákem. Zřejmě se mu to pranic nelíbí, ale je pravda, že by docela rád poznal sídlo, kde možná byl jako malý a kde pobýval jeho otec. Nemá na něho žádné vzpomínky. Nic kromě vyprávění ostatních lidi a své matky a jistě - kimono. Dar otce jeho matce, když utíkala ohnivým peklem a červený oděv chránil jeho i jeho matku.
Zamyslí se tak, že si nevšimne, že Sesshoumaru se zvedl a vyhoupl do stromu. Po chvilce si všimne kde je. Netušil, že dělá přesně to co on. Rád sedí vysoko nad zemi a dívá se do dálky. Odšourá se ke stromu a opře se o něj. Dívá se jak Kagome si chystá spacák a i ostatní ulehají k spánku. Rin se zavrtá ke Kagome do tepla a za chvilku slyší už jejich tiché oddechování. Zavře oči.
„Inuyasho.“ Tiché zašeptání z větví nad ním. A pak jen zašustění látky. Najednou stojí Sesshoumaru vedle něj až se ho skoro dotýká.
Inuyasha otevře oči a pohlédne na Sesshoumaru. Co tady chce? Proč seskočil dolu? Vždyť je může kdokoliv vidět. Zvedne se a rychle ho odtáhne z dosahu.
„Stalo se něco? Jsi v pořádku?“ otáže se starostlivě. Ví, že Sesshoumaru má už svoji moc zpět, ale pořád chce o něj pečovat a neví proč. Nezná člověka démona, který by to méně potřeboval než on. Teď už vůbec ne.
„Je tu někde…“ Sesshoumaru se otočí a zavětří. Na to dotáhne svého bratříčka do stínu blízkého keře, který stojí nedaleko rozsochatého stromu.
„Omlouvám se,“ řekne pak, když se opře o strom a dívá se na svého bratříčka, který před ním zmateně stojí. „Chtěl bych, aby jste byli chvíli u mě. Já vím, že máš úkol, ale..mé území si nikdy nepropátral a …chtěl jsem ti osobně ukázat hrad. A představit tě ostatním lordům.“
„Ne!“ řekne tiše rozhodně Inuyasha. Nechce je vidět. Ty, kteří jeho stejně jako jeho matku Izaoyi zavrhli. Nechce s nima mít nic společného. Timto si je tak jistý jako ničím v životě.
„Inuyasho, nechci ti ublížit, ale mám povinnost tě představit. Kdyby se mi něco stalo, jsi jediný právoplatný vládne západních území. Nikdo jiný, jen ty.“
„Odmítám. Je mi líto Sesshoumaru, ale já nechci co ty.“ Řekne smutně Inuyasha. Otočí se a zahledí se k vesnici. Nechce vládnout. Možná je hloupý, že odmítá to co by mohl získat, ale má pocit, že to není jeho cesta. „Přijdeme k tobě jako hosté. Budeme tam pár dní a pak odejdeme.“ Bude to tak lepší pro všechny, ale to už neřekne.
„Inuyasho, “Lord najednou stojí za ním tak že může cítit teplo jeho těla. „Nejde tu o to, co chci já. Spousta věcí se tak neděje, jak by chtěl. Jen…chtěl jsem abys byl …abys věděl, že…“ obejme ho. „To nic, budete jen mými hosty.“
Inuyasha si oddechne. Už měl strach, že by na něho začal naléhat a on mu nedokáže říct ne. Ucítí kolem sebe jeho ruku a opře se o něho. „Jsem rád a těším se až to tam uvidím. Nevím jak vypadal. Vlastně nic moc nevím. Matka...“ odmlčí se a vzpomene si na svoji matku. Byla tak laskavá a krásná a on ji miloval z celého srdce.
Vyvlékne se z jeho objetí a obejme ho kolem krku. „Budeš mně chybět Sesshoumaru“ tiše zašeptá.
„Ty…,“ Sesshoumaru se zarazí a pak se mu najednou vytrhne. Poleje ho studený pot a začne se třást. Nakonec se opře zády o strom pak sjede do kleku a chytne se za žaludek.
„Sesshoumaru!“ vyrazí ze sebe Inuyasha a poklekne vedle něho. Přitáhne si ho do náruče. „Ještě nejsi zdravý. Slib, že dáš na sebe pozor, prosím. Nemohu s tebou být, to oba dobře víme“ řekne smutně Inuyasha. Drží ho v náručí a druhou mu přejíždí po zádech.
Lord si o něj opře hlavu a jen tiše lapá po dechu.
„Promiň ototo, proto tě potřebuju ještě chvilku u sebe. Na svém dvoře si nemohu dovolit slabost. Je tam příliš očí, které neslouží jen mě.“
„Dobře.. já chvilku tam zůstanu, ale žádné představení ostatním lordům, žádné ceremonie nic, Sesshoumaru, ano. Budu tam .. prostě budu.“ Objeme ho a nejraději by někoho zabil za tu celou situaci.
„Ano, udělám všechno…vše co budeš chtít.“ Sesshoumaru na chvíli zavře oči a přitiskne se k němu. „Za chvíli budu v pořádku. Jen nechci, aby mě tak někdo viděl. Ať už tví přátelé nebo Rin…Jsem… unavený, oto.“
Inuyasha si ho přitáhne do náruče a poslouchá jestli někdo není poblíž. Sedí pod stromem a uvažuje jaká je to nádhera ho držet v náručí. Měl by se stydět, protože jsou bratři a kdyby spolu vyrůstali nic z toho by se nestalo. Veškerá nenávist Sesshe i jeho jako by se přetavila v to co teď oba cítí. Někdy si je nejistý co cítí Sesshoumaru, ale u sebe si je jistý. Žádné váhání jako u Kagome: Jestli ano nebo ne.
„U tebe doma, víš bude to tak lepší. Ani já nechci aby někdo věděl o nás dvou.“ Pohladí ho po vlasech. Nikdy by si nepomyslel, že to bude on, kdo bude jednou utěšovat Sesshoumaru a možná je i proto jinší než byl.
Sesshoumaru mu leží v náručí a bolest se pomalu uklidňuje. Je mu tak dobře. Oči nechává zavřené a sklouzává do lehkého polospánku. Ví moc dobře, že ještě není v pořádku. Dokonce zakázal Amaye říct tu věc Inuyashovi. Jen ona a on ví, jak moc ho kočky poznamenaly. A že bude trvat zřejmě několik let, než všechny dozvuky zmizí. A některé že nezmizí nikdy. Proto je tak vděčný, že na ty pomíjivé chvíle, kdy je slabý je u něj Inuyasha a drží ho v náručí.A on tak může v klidu nabírat sil.
„Spi, budu bdít“ zašeptá Inuyasha a rukou mu odhrne pramen vlasu spadlý do čela. Je tak klidný a ta dnešní slabost ho trochu překvapila. Amaya mu tiše řekla, že ještě není úplně vpořádku, ale taková slabost je dost neobvyklá. Povzdechne si a drží ho v náručí. Chtěl by teď a tady takhle strávit věčnost, dívat se na hvězdy a dívat se na klidnou spící tvář Sesshoumaru bez obvyklého pohrdavého pohledu.
Nad krajinou svítí měsíc a Inuyasha si říká, kdy bude ten den kdy se promění v člověka. Chtěl by v tu chvílí být sním a zopakovat si ty první chvíle kdy stál a Sesshoumaru se na něho díval jako by ho viděl poprvé.
Pohladí ho, poslouchá cvrkot cikád a pozoruje světlušky kolem nich.
Komentáře
Přehled komentářů
513x děkuji
Au...
(Psí Hvězda - 02. 12. 2007 23:48)
...proč mě to musí tak bolet za oba? Proměna v nepřístupného vládce, v životní lásku a partnera, pozvání a naděje... Kdybych aspoň věděla, jaký to vezme konec. Ale jo, já vím že to nejde. Doopravdy bych to asi vědět nechtěla, jen že teď mi to připadá tak zoufalé.
ty nadpisy mě zabijou
(anariel - 03. 12. 2007 11:33)
Juchůůůů, další kapča. Brousim tady každej den, jako mlsná kočka a konečně sem se dočkala. Opravdu skvělá povídka, jen by mě zajímalo, jak se tohle všechno vyřeší, ale doufám, že zazvoní zvonec a příběhu bude ŠŤASTNÝ konec :-))
nemám slov
(mája - 03. 12. 2007 14:47)
Páni,jak tohle někdo dokáže napsat? Nádherné,skládám ti už asi po tisécé poklonu. U mě už se dávno změnila přezdívka z amatér na profík. :) už se těším na další díl
*-*
(Danika - 03. 12. 2007 21:18)
DOKONALÉ!!!! Není jiného slova co by tolépe vystihovalo, si fakt profik!
krááááááááááááááááása
(Ayame - 04. 12. 2007 11:40)
chudáčci. já je taaak lituju. úplně mě to dojalo. jako vždycky je to super. máš fakt talent ;)
......
(jane - 04. 12. 2007 13:32)
no to se dalo čekat ,že tenhle díl bude stejně dobrý jako ti předtím,povedlo se ti to je užasnej těším se na další
To je tak podobné...
(Nex - 04. 12. 2007 17:27)
...životu, až to bolí. Pevně doufám, že to vezme dobré konce. (Dobré pro Inu a Sesshe!!!!!!!)
nádhera...
(E... - 04. 12. 2007 17:56)
to bylo tak krásný, tak strašně krásný...jen mi je jich trochu líto, pořád doufám v dobrej konec
krásný příběh,
(Muraki - 04. 12. 2007 20:47)
..příběh, který chytá za srdce a otevírá srdce. Líbí se mi jako mnoho příběhů zde a možná je to i tím jak je psán. Líbí se mi jak Inuyasha začíná chápat kolik tváří a povinotí má jeho bratr a Sesshoumaru, když zjišťuje, že se nebaví s otravným štěnětem, ale dospělým (tady polodémonem).
Nevím proč, ale stejně jako ostatním, se mi tento příběh zdá tak úžasně blízko realitě, že kdyby to nebylo psáno podle anime, řeknu, je to pravda.
Ty nejsi Amatér, Ami..ty jsi Profesionál
Návštěvy
(Amater, 27. 3. 2009 20:36)