Shounen ai povídky 2

Stay with me

Hradní intriky

  Sesshoumaru sedí na zjizveném vraníkovi a před sebou má Rin. Jede pomalu a dívá se jak se lidé i nižší démoni sbíhají aby ho uvítali. Někteří se podivně dívají na bratrovu družinu, která ho následuje na koních, které jim prostým rozkazem opatřil v jedné vesnici. On je dajmo oblasti a jeho rozkazy jsou zákon. A tak i teď, když hledí na kamenou stavbu obehnanou zdí za níž jsou podle vysokých stromů tušit i krásné zahrady, cítí z svých poddaných úctu smíšenou se strachem.

  „Nemám rád koně, nesnáším koně!“ mumlá si Inuyasha. „Tohle není nic pro mně!“ Cítí se nepohodlně a ti lidi, kteří na ně civí. Jak jen bratr takhle může žít? Je jen dobře, že tohle odmítl. Není stvořen pro to, aby seděl někde na hradě, musel se rozhodovat ne o sobě, ale o nicotnostech o kterých má pramálo ponětí, ale nejsou hezké. Otočí se na ostatní. Tak ti si to užívají narozdíl od něho. Kagome odmítla koně a jede na kole. Vidí jak vesničani se na to dívají... no zřejmě si myslí, že je démon. Možná to bude lepší.

  „Sesshoumaru - sama,“ u vchodu do jeho hradu se klaní sluhové, Jaken a jakýsi démon, který se na lorda dívá s špatně skrývanou záští.
  „Aditu-san!“ Lordův hlas je jako jedno výhružné třesknutí bičem a jeho dlouhý pohled je víc než výmluvný. Muž skloní hlavu a Sesshoumaru spolu s ostatními vjede na nádvoří hradu. Před domem sesedne a nechá sluhu aby koně odvedl.
  „Prosím pojďte za mnou přátelé,“ usměje se na ně a tím dá i najevo jaké je jejich postavení.
  Přátelé, nese se teď od úst k ústům. Lord si přivedl své přátele.
  „Sesshoumaru sama?“
  „Ano Jakene?“
  „Pokoje jsou přichystané a možná by se vám hodilo malé občerstvení..“

  Miroku se špatně skrytým zájmem se dívá po mladých služebných a Sango se na něho mračí jako špatně vyspalý démon. Kagome stojí vedle Inuyashi, který zastřihá ušima jak slyší občerstvení. Nikdy netušil že je to tak velký hrad. A mocný a Sesshoumaru... byl bláhový, když si myslel byť jen na chvilku, že by mezi nimi dvěmi mohlo být něco víc.
  „Chovej se slušně!“ slyší Sango jak nenápadně přidržuje Miroku. Shippo sedí na kagomině kole a vše pozoruje s údivem. Něco tak velkého snad nikdy neviděl.

  Lord jim lehce pokyne a odvede je na verandu s výhledem do zahrad, kde sám rád sedával už jako kluk. Zahrady, to byla pýcha jeho otce a i on sám se jim někdy rád věnuje. Tedy pokud je tady.
  „Čaj a jídlo pane,“ mladá služka, kterou Sesshoumaru kdysi sám přivedl se na něj usměje a postaví před ně tác s šálky a čajovou konvicí. Sluhové s jídlem přijdou vzápětí.
  Sesshoumaru je bedlivě pozoruje a pak pokyne Adituovi. „Pojď sem příteli a vem si s námi.“

  „Děkuji můj lorde, ale…“
  „Je. To. Rozkaz.“ Sesshoumarův hlas zní najedou jinak. Nepříjemně. Asi jako, když se tříští sklo. Když ocel skřípe o ocel.
  Muž poslechne, ale Sesshoumaru zaregistruje jeho bledost i to že mu na čele vyrazil pot.
  „V čem?!“
  „Můj pane..nerozumím.“
  „Ptám se zatím mile. V čem.“
  „Pane, nikdy bych si nedovolil…“

   „Ne tedy jez!“
  „Nemohu…“
  „Jakene!“
  „Sesshoumaru sama.“
  „Naber Aditu - san plný talířek, a nalij mu čaj.“
  Jaken to vykoná a když Aditu - san Jaken podává, talířek vezme ho a vzápětí mrští Sesshoumarovi do tváře. Jenže Sesshoumaru už na svém místě nesedí. Stojí u zrádce a drží ho pod krkem. Svou stráž najednou za zády.

 „Prokážu ti službu, Aditu. Můžeš odejít sám. Zítra za východu slunce. Odveďte ho. A přineste nové jídlo. I čaj.“ Sesshoumaru si sedne a otočí se na šokované spolustolovníky.
  „Velmi se omlouvám. Politováníhodný incident.“

  „Co se stalo?“ nechápavě pronese Inuyasha.
  „Zřejmě otrávené“ suše pronese Miroku. V těchle věcech se on vyzná. Sango s Kagome vytřeští oči.
  „Ty myslíš jako, že bylo otr.. otrávené.“ Nejistě oběma ztuhne úsměv na rtech. Kagome má chuť se zeptat jak dlouho tady budou. Mít otrávené jídlo se ji nezamlouvá a i když má sílu kněžky a vyzná se v léčivých bylinách... jenže jak to říct a neurazit svého hostitele? Ano už to ví. Později to řekne Inuyashovi, že tady zůstat nemohou.
  „Otrávené jídlo, Sesshoumaru. Ty jsi to čekal?“ Klidně se otáže Inuyasha, Miroku, Sango a Kagome s údivem zvednou hlavy. Inuyasha klidný? Co se děje? Už měl být na nohou a být pryč, jenže od té doby co byl sám s Sesshoumarem a to si všichni všimli je nějak klidnější. Jako by se na něho přenesla rozvážnost jeho staršího bratra. Kagome neví jestli má být ráda nebo ne, ale rozhodně zůstat tady nemíní. V její době na tohle nejsou zvykli.

  „Čekal jsem, že dříve či později se o to pokusí. Nožem, jídlem, jakkoliv. Má pozice je sice neotřesitelná, ale ani já nejsem nezranitelný. Ale víc mě mrzí, že se to muselo stát když tu mám přátele. Jak už jsem řek, politováníhodné.“ Sesshoumaru se jemně usměje a nechá si nalít nového čaje.
  „Nemusíte se bát, už zase budou vědět, kdo je zde vládcem.“
  Sám pak naleje ostatním šálky a postupně jim je podá.

  Sango s Kagome se zachvěje ruka, když berou šálky, ale nic nedají na sobě znát. Miroku ho vezme  s přehledem lorda a napije se. Shippo zatím nadšeně prozkoumává zahradu.
  „Děkuji Sesshoumaru. Netušil jsem, že je to tady tak velké. Když jsem vyrůstal s matkou tak její palác byl velký, ale tohle je ještě větší než její palác. Budu se snažit jak nejvíc budu mohl“ tiše pronese Inuyasha. Dívá se na šálek s čajem a nakonec z něho upije. Snad to pochopil.

  Když si vezme co se přihodilo a jak snadno ve chvilce slabosti může být Sesshoumaru zabit obejde ho hrůza a přece tady nemůže zůstat navždy a hlídat ho. Byl by nesmírně rád sním zůstal, ale čím déle tady je, tím víc se přesvědčuje, že život zde není nic pro něho. Vezme kousek pečiva a sní ho. Dívá se na bratra a najednou zjišťuje, že se modlí, aby vše překonal. Odvrátí hlavu a zadívá se na uklidňující zahradu.

  „Ano je velký…řekl bych obrovský…Chtěl bych vám pak ukázat celý palác, ale obávám se, že mě brzy povolají mé povinnosti. Nicméně Jaken a tady kapitán Macamuto vám budou plně k dispozici.“ Sesshoumaru si vezme kousek ryby a zadumaně se zadívá na zapadající slunce.
  „Pokud si budete cokoliv přát, řekněte Jakenovi“ zakončí pak a chvilku v klidu jí. Uvědomuje si propast, která teď stojí mezni mím a bratrem. I to, že se tu jeho přátele necítí dobře. V bezpečí.
   Pitomý blázen! Uleví si na adresu drzého démona.

  Sango s Kagome mlčky jedí a Miroku snaživě se snaží zmizet pryč. Ta služebná co donesla ten čaj je tak okouzlující a Sango ho tentokrát nebude nutit k ničemu.. tedy je asi ještě  v šoku z toho jedu. Jenže on dobře ví jak to na světě chodí a osobně si myslí, že ten démon dá pokoj.
  Jedině Shippo jí všechno a vesele štěbetá.
  „Mohu jít za Rin, Kagome?“ Schválně přehliží Inuyashu. Ten na něho zavrčí.
  „Jen běž a neztrať se.“
  „Dál jsem ji houbičky.“ Radostně pronese a palácem se ozve naříkavý zvuk. Všichni sebou trhnou jen Shippo je spokojený. S koláčkem v puse se rozeběhne do paláce.
  „Promiň, ale to jsou liščí kouzla. Nic to není.“ Inuyasha sedí vedle svého bratra a cítí ty strašné rozdíly mezi sebou a jim. Je konec a je mu těžko u srdce. Kdyby byl tak obyčejný démon, ale čím déle je tady obklopen tímto si víc uvědomuje, že Sesshoumaru je taky i Lord. Vezme kousek ryby a smutně si vzpomene jak je pro Sesshoumaru lovil. Teď mu stačí kývnout a má co si zamane.

  Co vlastně jsem? dumá nad sebou. Zvedne hlavu a zadívá se na obzor. Už chce být zpět tam venku, kde všemu rozumí. Kde si je jistý.

   V tichosti dojedí a pak se Sesshoumaru zvedne.
  „Inuyasho, nechtěl by ses podívat na jezírko co otec kdysi vybudoval?“

  Inuyasha zrudne jak si vzpomene na jiné jezírko a na vášeň, kterou tehdy spolu prožili. „Já ... jistě.“ Zvedne se a stoupne si vedle bratra. Má pocit, že celý hoří.
  „Kagome já jdu hledat Miroku. Promiňtě lorde Sesshoumaru, že se nepřipojím.“ Klidně řekne Sango. Pořád nevěří tomu démonu. Nemá ho ráda. Snad možná proto, že je démonobijka a její úkol byl je zabíjet? Neví. Vyrazí do prostor, kde přebývá služebnictvo.
  „Kagome chtěl bych něco probrat s bratrem, prosím.“ Váhávě řekne Inuyasha. Kagome to slovo prosím, tak zaskočí, že se skoro zadusí a tak jen s očima navrch přikývne. Tohle slovo snad od něho slyšela. začne počítat... málokdy. Nebo nikdy? Zamračí se usilovným přemýšlením a ani si nevšimne jak Sesshoumaru a Inuyasha spolu odcházejí.

  Sesshoumaru přidá do kroku a jakmile zmizí z dohledu zvědavých očí opře se o Inuyashu, ale jen tak, aby to náhodnému pozorovateli připadalo, že spolu důvěrně mluví.
  „Tudy,“ ukazuje mu cestu a napíná síly. Dnešní den ho stál moc sil a on si potřebuje chvilku odpočinout. Když dojdou až pod velkou sakuru a u ní Inuyasha spatří malé jezírko.
  „Posadíme se?“ Vlastně to není otázka a sám lord si za chvilku už sedá pod velký strom.
  „Tady otec rád přemýšlel, meditoval. Je odtud vidět nádherný západ slunce.“

  „Je tady krásně Sesshoumaru, ale bojím se, že ostatní vyděsilo to co se stalo.“ Sedne si k němu a nenápadně ho vezme za ruku. Sevře ji. Váhávým hlasem začne.

   „Tohle všechno je pro mně cizí... víš nevím jak říct, ale asi bych nemohl tady žít. Miluji tě...“ je mu z toho všeho smutno. Drží ho za ruku a neodvažuje víc nic udělat. „Nemohu nic. Ani tě políbit. Nic. Jen tady sedět a držet za ruku. Myslel jsem na chvilku bláhová naděje...“ odmlčí se úplně a přemítavě se dívá na jezírko. Nechtěně si vzpomene na jiné s horkou vodou.

  „Jsem příliš slabý Inuyasho, i teď to ještě cítím. Ale vím, že tví přátelé …vím, poděsilo je to. Kagome tu nebude chtít zůstat. A já vás nemohu nutit. Vím to. Víš přál bych si nebýt lordem, nebýt synem svého otce, ale jsem. A tak i toto vše je mé a já mám své povinnosti.“  Sesshoumaru nakloní hlavu na bok a dívá se tak na Inuyashu.
  „Tvé pokoje jsou hned vedle mých. A jsou propojené oddělenou stěnou, můžeš kdykoliv přijít.“ Lord se o něj na chvíli opře a pak vymaní ruku z jeho sevření a pohladí ho po tváři.
  „Miluji tě, ototo.“

  Inuyasha zrudne a zastaví se  v něm dech. Noci plné milování jako by se nic nestalo. Jako by nikdy neodešli z toho kouska ráje, kde byl tak šťastný. Ucítí jeho dotek a Miluji tě. Ví, že přijde. Bude ho svírat v náručí jak dlouho bude si přát.
  „Ano je škoda, že jsme syni svého otce. Chtěl bych .. mnoho věcí. Zůstaňme ještě chvilku takhle. Nikdy nebudu asi na tohle připravený. Nebo jednou možná budu. Nevím.“ Zadumá se a políbí ho na ruku.

  „Nevím zda říct, že bych chtěl abys byl. Nebo to, že máš zůstat jaký jsi. Možná jednou…“ Sesshoumaru se o něj opírá a je mu dobře i když mu tělem zase vystřelují chapadla bolesti, teď a tady je mu dobře. „Ano, chvíli...ještě chvíli tu zůstaneme, ototo. Ještě chvíli,“ zamumlá tiše a pak si mu lehne do náruče. Tam kde byl tolik dní i nocí v bezpečí. Nejen před svými nepřáteli. Před nemocí. Ale i před sebou samým.

  Inuyasha ho pevně sevře. Někdy se bojí, že ho Sesshoumaru potřebuje jen z toho důvodu, že není zdráv  a jakmile se uzdraví bude stejný jako předtím. Jenže srdci neporučí. Bude ho navždy milovat.

  Napne svoje smysly jestli někdo nejde, ale zřejmě se naučili ho nevyrušovat u jezírka. Viděl v jejich očích strach.

  Jednou možná...kdy? Chtěl by hned teď. Není tak trpělivý jak předstírá. Drží ho a dívá se do jeho tváře. V tuto chvílí se cítí jako lord. Nejraději by kolem nich postavil bariéru, přes kterou by se nikdo nedostal. Ne to nejde. Musí se naučit přijímat to tak jako je. Přestat snít o bláhovostech. Proč? Proč to tak musí být? vykřikne. Copak to nejde jinak?

  Lord tiše odpočívá a když slunce zapadne za obzor, pomalu se donutí otevřít oči. Dívá se na bratra, který je ve svitu měsíce víc než nádherný a připomene mu to noc, kdy se do něj zamiloval. Ano, možná to je bláhové, ale on ví, že srdci neporučí. Ví, že za několik dnů, zmizí z jeho života a odejde za svými cíli, ale on si přesto přeje, aby tu s ním zůstal. Anebo, aby on mohl odejít s ním. Ale jeho pozice jsou příliš nejisté a on sám viděl k čemu vede jeho dlouhodobější nepřítomnost.
  „Možná bychom měli jít do domu,“ zašeptá po chvíli, ale samotnému se mu moc nechce.

  „A chceš?“ zašeptá Inuyasha pod vlivem měsíce. „Brzy se proměním v člověka. V tu dobu bych tady chtěl zůstat a pak odejdu.“ Rozhodl se, tak, když se díval do jeho tváře tak nádherné a spokojené v odpočinku.

   „Ani ne…jen mě napadlo, jestli by sis nedal koupel…se mnou?“

  „Tady? Co když nás někdo...“ nedořekne a zrudne.

  „Bratříčku,“ Sesshoumaru lehce povytáhne obočí. „Na co ty hned nemyslíš? Hm. Já uvažuji o koupeli a on…“ Sesshoumarovi se blýskne v očích a pak ho jemně pohladí po tváři. „Hm, na co myslel můj malý ototo?“

  „Já jen na koupel“ nevinně pronese Inuyasha. „Nerad se koupu před cizimi a tady je plný hrad úplně neznámých lidi a co by řekli, kdyby se host koupal s Lordem? Mohli by být pohoršeni“ nakloní se k němu a provokativně se na něho zadívá.

 „Provokuješ ototo,“ zašeptá Sesshoumaru a přitáhne si jeho hlavu blíž, tak aby se jejich rty skoro dotýkaly. „Myslíš že je bezpečné mě provokovat?“

  „Já ne“ pronese lehce Inuyasha a zatočí se mu hlava z jeho vůně z něho celého. „ Jen chci si dát koupel. Prostě se stydím.“ Přibliží se k němu víc. „Já a provokovat“ tiše se zasměje „tebe. Kdepak. Jsi mocný lord Západních zemí. Mocný válečník a já obyčejný půldémon. V životě by mně nenapadlo ctěného lorda provokovat.“ Prohlíží si soustředěně jeho rty. „Máš je tak lákáve“ zašeptá.

  „Vždy jsem říkal, že moc mluvíš,“ zavrčí Lord, který si jeho hlavu přitáhl blíž a pak jemně políbil ty podle něj drzá ústa.
  „No?“ zeptá se po dlouhé chvíli, kdy už zhluboka oddechuje a znova se zadívá bratrovi do očí.

  „Něco jsi říkal?“ řekne omámeně Inuyasha. Tohle chtěl  celou dobu.

  „Mluvil jsem o koupeli, ale tu můžeme odložit…“

  „Koupel. Odložit.“ Inuyasha si ho prohlédne od shora dolu.  „Možná přece jen bychom ji neměli vynechat. Víš jak se rád koupu.. zvlášť“ nakloní se k němu  „pokud jsi tam se mnou.“ Trochu se začervená, ale má pocit až neskutečna. „I když myslím, že půjdeme. Přece jen to dělat tak často je prý nezdravé“ Inuyasha s vážnou tváři od něho poodejde.

  Sesshoumaru se rozpřáhne a pomocí biče si ho přitáhne blíž.
  „Je neslušné odcházet, když lord ještě nedomluvil,“ zamručí bratrovi do ucha a pak ho do něj jemně kousne.
  „A koupel potřebuješ bratříčku. Ovšem, že může být studená a s Jakenem, nebo…“

  Inuyasha se zaškaredí. „S Jakenem? Vlastně proč ne? Když tak uvažuji...“ nahodí přemýšlí výraz a zájem.

  „Nebo půjdeš se mnou a já ti ukážu další z míst kam otec rád chodil.“

  „S tebou?“ Inuyasha uvažuje. „Přece jen Jaken není můj typ. Kam to bude Lorde?“ Oplatí mu kousnutí a hned vzápětí to stejné místo políbí. „Co když nás někdo uvidí?“ Hlas se mu zachvěje touhou.

  „Neuvidí, mají zákaz tam v kročit. A ví že porušení tabu trestám.“ Sesshoumaru teď víc než kdy předtím lituje, že nemá obě ruce. Prostě by ho vzal do náruče a bylo by to. Rin na jedné ruce ještě unese, ale Inuyasha, to je něco jiného.
  „Tak pojď,“ zašeptá zastřeným hlasem a táhne ho za sebou dál až k malému domečku.
  Otevře dveře a zapálí několik svic.
  „Poď dál.“ Pozve ho kývnutím ruky a ukáže mu na velkou přírodní vanu ve které je teplá voda.
  „Otcovo tajemství. Jeho vlastní pramen.“

  Inuyasha se rozhlédne. Je tam všechno co jen může si přát. Nikdy nic podobného neviděl a napadne ho jestli se tady jeho otec koupal s matkou. Pak se podívá do obličeje Sesshoumaru ozářeného svíčkama. Chci ho tak moc. Přistoupí k němu vezme svíčku a odloží ji. Natáhne ruku a začne ho pomalu svlékat.

  Sesshoumaru mu pozornost oplácí a za chvilku už ho polije vodou, aby ze sebe smyli špínu než vlezou do lázně. Pak si ho přitáhne blíž a políbí. Přivine se k němu blíž.
  Dotkne se jeho tváře.
  „Tak nádherný…tak …nechápu jak můžeš mít rád mrzáka,“ dodá  tiše, když se otočí zpět k lázni.

  „Tak už nemluv...!“ vykřikne Inuyasha. „Každý den si to vyčítám, že jsem tě zranil. Já nikdy nebudu to moci odčinit!“ Očima se mu mihne blest. „Už to nikdy neříkej. Pro mně jsi dokonalý“ zašeptá a políbí ho na pahýl ruky. Zvedne k němu oči. „Odpusť.“ Obejme ho kolem krku a drží. Neví proč pláče. Je mu to tak líto co tehdy udělal.

  „Byla to má chyba, byl jsem zaslepený.“ Sesshoumaru ho obejme a zaboří tvář do jeho vlasů. „Mohu si z to sám.“

  „Jenže to moje ruka.. ne tvoje, která ti ubližila“ odtáhne se a podívá se do jeho oči. „Budu toho litovat do konce dnů a dovol mi tě hýčkat“ už zašeptá a políbí Sesshoumaru na rty.

  „Nelituj,“ zašeptá Sesshoumaru a pak se lišácky usměje. „Ale hýčkat mě můžeš.“

  „Hýčkat tebe. Hmm, tak v tom případě jednu masáž takovou co jsi mně udělal poprvé a pak si půjdeš lehnout. Jsi unavený a potřebuješ se po náročném dni důkladně vyspat.“ Inuysaha si klekne za Sesshoumaru, kterého dostrkal do jezírka a začne mu pomalu hníst ramena. V téhle roli by si nedovedl sebe představit, ale kupodivu mu vyhovuje a... políbí ho na rameno. Miluje jak pod jeho doteky taje. A nejen on povzdechne si. Ale Sesshoumaru přese všechno je unavený.

  Sesshoumaru dávno sklonil hlavu a zavřel oči. Líbí se mu, že o něj někdo tak pečuje. Možná i to je důvod, proč on, jindy chladnokrevný lord, přijal to, že ho v takových chvílích Inuyasha bezmála ovládá. Ale nevadí mu to a tak se i teď jen tiše poddává těm rukou, které mu přinášejí úlevu. Chvilku si nedává pozor a vzápětí sebou cukne, když si uvědomí, že usínal.

  „Spíš? Pro mně to není zrovna pochvala“ zašeptá mu do ucha Inuyasha. Obejme ho zezadu a pak vklouzne do jezírka za ním. Natáhne se pro mýdlo a zčene ho umývat. Mlčí a přemýšlí o tom všem. Pak spustí ruku s mýdlem a opláchne ho. „Sesshoumaru, proč mi dovoluješ o tebe pčeovat a pak když jsme spolu... zapomeň na to“ zrudne a začne se mýt. „Za chvilku půjdeme.  Jsi unavený. Nepřiznáš si to, ale já vidím stíny v tvých nádherných očích“ pronese smutně. Má pocit, že jsou si blíž než jindy a přitom dál.

  „Dopověz to, ototo na co ses chtěl zeptat?“ Sesshoumaru zvedne hlavu a trochu ji zakloní.

  „Na nic. Pojď utřu tě a pak půjdeme do paláce.“ Přemýšlí jaké to bude. Je zvyklý spát pod hvězdama a najednou má spát vedle něho v jednom domě a k tomu v domě otce. je to divný pocit. „Myslíš, že by otec souhlasil s našim vztahem?“ zeptá se, když vyjde z jezírka.

  „Nevím oto a to …“ Sesshoumaru se na něj zadívá a najednou nemá sílu mu říct co od něj otec požaduje i teď, tolik let po své smrti. Vyjde z jezírka a postaví se vedle bratra. A vážně se na něj zadívá.
  „Nevím oto a možná to ani nechci vědět. I tak mi určil jaký život mám vést. Nechci…abys sis o něm myslel něco zlého, ale…já pro něj byl dědic a …“ skloní hlavu a odmlčí se. Nějak na to nemá sílu.

  „Ano dědic. Musíš mít i ty dědice. Mám pravdu, že.“ Tiše řekne a začne ho utírat. „Vím to už nějakou dobu. Možná jsem mladší a možná podle tebe nezodpovědný, ale některé věci vím i já.“ Hořce se usměje a natáhne se pro oblečení Sesshoumaru. „A já ti ho nemohu dát. To vím taky.“

  „Přál bych si aby to tak nebylo Inu,“ Sesshoumaru si těžce povzdechne a jemně se dotkne jeho tváře. „Věříš mi?“ Dívá se do jeho tváře a jemné se ho dotýká.
  „Chtěl bych si alespoň jednou zvolit to co chci a ne to co musím. Co mi káže povinnost, ale nemohu…“

  „Nic neříkej!“ vykřikne Inuyasha a zaváže mu pásek u kalhot. Nemůže to slyšet. „Nic neříkej. Prostě mlč. Pro jednou bych chtěl nevědět kdo jsi a kdo jsem já.“ Odmlčí se a rychle přes sebe přehodí košili a červené kimono. Dar otce matce. Nesnáší pravidla a on sám už dávno zjistil, že jsou omezující.

   Chtěl by zůstat se svitem hvězd, které zahlédne v očích Sesshoumaru když se miluji, sám. Nechce vědět, že se rozzáří někdy pro někoho jiného, že ji bude držet v náručí stejně jako jeho a milovat. Ne! zavrtí hlavou. Nechce. 

  „Půjdeme. Jsem docela unavený na démona a zvědavý na Sango a  Miroku. Víš něco mi na tobě chybí a nemohu přijít co. Jednou na to přijdu“ zamumlá a něžně ho políbí na rty. Ano nic nechce vědět.

  „Chybí?“ Sesshoumaru i přes mizernou náladu do které ho vzpomínka na povinnost dostala pozvedne tázavě obočí a pak vyjde po bratrově boku z domečku. Ještě zhasne svíce a pak stojí jen sním pod stříškou.
  „Co myslíš, že tvůj drahý přítel zase provedl?“ Otáže se pak, když se blíží k domu a on zaslechne vzrušené hlasy a křk.

  „Hádám, že vymítá démony z tvého obydlí Sesshoumaru“ řekne vážným tónem Inuyasha. Je rád, že Sesshoumaru se dál o tom nechce bavit. Jak dlouho bude sám a on sním? Protože pak se rozejdou navždy. Už nebudou oni, bude jen on sám.

  „Démony? Aha..no já bych řekl, že spíš Sango vyhání démony z něj,“ zasměje se tiše lord, když se jim naskytne pohled na to jak Sango pronásleduje Miroku s bumerangem v ruce a bojovým výkřikem na rtech.
  „Ten jejich vztah nepochopím,“ zabručí lord, když se proženou kolem. Miroku utíká, jako by mu šlo o život.

  „Já taky ne, ale Kagome zřejmě ano“ podotkne Inuyasha a dívá se jak Miroku v noční košili utíká a snaží se schovat kam se dá. Zřejmě i ostatní se tím baví nejen oni dva. „Jsem unavený. Kde na to Sango bere energii nechápu. Musel ji hrozně rozčilit. Ukážeš mně můj pokoj nebo mám říct Jakenovi?“ Inuyasha se na něho klidně podívá co on na to. „Možná by byl dobrým společníkem“ zadumá se a nenápadně podle něho pozoruje co Sesshoumaru na to.

  „Ukážu ti pokoj sám, jen musím zkontrolovat Rin. Půjdeš se mnou? Má dcera tě má moc ráda.“

  „Kdepak Sessi“ zdrobní jeho jméno. „Jen se na mně strašně ráda vozí“, zasměje se Inuyasha. Je spokojený a neví proč.

  „To není jediná,“ zamručí lord soto voce, když kolem něj prochází do domu a jde do pokojů své dcery, která si zrovna hraje s Shippem a Kagome.

  Inuyasha nechápavě zvedne obočí. Jak to myslel? Ale nechá to být. Když přijdou slyší veselý smích Kagome nějký vřískot a hlasy Shippa a Rin. Musí se usmát. Nemá rád děti a nechápe jak se tady vůbec ocitl. Nikdy neví jak s nima jednat. Prostě se s nima nikdy nesetkal kromě Shippa a Soty bratra Kagome.

  „Sessi já vlastně ani nevím co mám s dětmi dělat. Nechtěl bych nějak Rin... rozplakat. Raději půjdu do svého pokoje.“ Otočí se jak na obrtlíku a miří pryč.

  „No, když myslíš,“ Sesshoumaru pokrčí rameny a pak se se všemi pozdraví a když ho Rin začne uprošovat, aby mohl malý lišáček spát u ní v pokoji, jen zvedne oči vsloup a pak svolí.
  „Jsi spokojena Kagome?“ zeptá se pak dívky, když obě děti konečně ulehnou a on ji doprovází do jejího pokoje, který kdysi patřil jedné z otcových rádkyň. Vedle má pak pokoj Sango a nedaleko Miroku. To že Inuyashu má lord nejblíže prozatím nikoho nezaráží.

  Inuyasha sedí ve svém  pokoji a trucuje. Taky mohli ho přemlouvat nebo mohli ho pozvat. Jenže o něho nikdo nestojí. Sedne si ke zdi a pohrdne posteli. To není nic pro něho. On bude bdít. Poslouchá zvuky a slyší kroky Sesshoumaru a tichý smích Kagome. Něco si povídají. Zamračí se. Jednou takhle bude doprovázet někoho jiného a nebude to zrovna host. Zamračí se ještě víc a na kolena si položí Tessaigu. „Vida tak nakonec jsme zůstali jen my dva, viď. Je to stejné jako dřív.“ Pohladí ji a pak si ji přitáhne blíž k tělu. Zavře oči, ale podle chvějících uši je poznat, že nespí a vše v paláci vnímá.

  Sesshoumaru, jako správný hostitel, doprovodí Kagome do jejího pokoje a pak se s úklonou rozloučí. Jde do svého pokoje a znova cítí jak ho začíná zmáhat únava. Konečně jeho vlastní komnaty. Zhluboka se nadechne. Ano! Tak dlouho tady nebyl a tady se nic nezměnilo. Jen ten zrádce mu dělá starosti, ale to bude ráno vyřešeno. S lehkým pobavením si uvědomí, že zřejmě nikdo z jeho hostů nepochopil jeho slova, že ráno odejde sám. Ale možná je to tak dobře. Nemusí vědět vše. I to, že těmi slovy tomu muži nařídil seppuku.
  Posadí se v zamyšlení na tanami a sundá si košili. Pak si tiše povzdechne a pokyne Jakenovi, který vystoupí ze stínu, aby ji položil přes křeslo.
  „Můžeš mi donést čaj, Jakene?“
  „Hai, Sesshoumaru sama.“

  „Měla bych zajít za Inuyashou“ řekne si Kagome a počká až odejde Sesshoumaru. To dnešní jídlo s tím jedem... ano musí to říct ihned Inuyashovi a pak odejdou hledat střípky. Taky by se měla ukázat doma. Dlouho nebyla ve škole a když si vzpomene kolik toho zameškala.. nechce na to vzpomínat. Otevře dveře a pliží se chodbou k pokojům Inuyashi.

  „Inuyasho?“ zašeptá a přejde k posteli.
  „Jsem tady, Kagome. Co potřebuješ?“ Kagome se lekne a pak si oddechne.
  „Víš nevím jak to říct. Chápu, že jsi rád, že máš bratra a já taky a těšila jsem se sem, ale rozhodně to co se stalo u jídla... nechci tohle zažit podruhé a mluvím i za Sango.“
  „A co Miroku?“ otáže se Inuyasha, ale zná předem odpověď.

  „Ten chlípník? Ten by tady nejraději zůstal. Ale nelíbí se mi to tady. Půjdeme ano.“

  „Dobře, ale“ povzdechne se a sevře Tessaigu  „až po novoluní. Bude pozítří a“ nechce ji říct proč chce být tady. „Sesshoumaru není na tom tak dobře jak to vypadá.“ Kagome si povzdechne a neví co na to říct.

  Sesshoumaru čeká až mu sám Jaken nachystá čaj a mezitím se natáhne na tanami. Je unavený, ale i když Jakena zná dlouho, ví že mužíček nedokáže dobře skrývat pocity. A strach o svého pána tím pádem také moc ne. Zavře oči a tiše leží. Když zaslechne charakteristické pleskání Jakenových nohou, zvedne se a posadí se do stejné pozice v jaké předtím seděl.
  „Sesshoumaru sama,“ Jaken mu nalije čaj a s úklonou mu ho podá.
 „Díky, Jakene,“ zamumlá Sesshoumaru a převezme kalíšek. Přitom si vzpomene na dům v kterém přebýval ještě před nedávnem. Jen on a Inuyasha…a Amaya, samozřejmě, ale přesto tam byl sám sebou. A ne jako tady. Na svém vlastním dvoře.

  „Půjdeme až se to vše uklidní, ano. Nic se nestane. Máme toho tolik před sebou.“ Kagome přikývne. 

  „Naraku je pořád na svobodě a ty střípky. Možná bych mohla začít hledat je tady. Co myslíš mohu?“

  „Jistě. Bohužel nemohu s váma, ale kdyby se něco stalo, tak no nechoďte daleko. Nikdy bych neřekl, že otec tady bydlel.“
  „Ty jsi ho nikdy nepoznal, že.“ Kagome mu položí ruku na jeho. Inuyasha ji sevře. Dřív to dělával, ale teď co se zamiloval. Zesmutní. Má pocit, že mu láska jen přináší smutek.
  „Ne. Nepoznal. Taky se musíme stavit u tebe doma. Nejsi unavená?“
  „Trochu ano. Půjdu. Dobrou noc a víš co... jsem ráda, že si rozumíte.“ Inuyasha slabě kývne hlavou. Ví koho tím myslí. Poslouchá jak vedle v pokoji je Sesshoumaru a Jaken. Mimoděk si vzpomene na dům Amayi a na ty šťastné dny. Chybí mu to.

   Kagome, když vidí jeho nepřítomný pohled zavře tiše dveře a odejde do svého pokoje.

  Sesshoumaru o několik chvil později pošle Jakena pryč. A on, i když vidí, že sám lord nejde ještě spát, kývne a odejde. Přece jen, už se těší na svou vlastní tanami a i tenhle život mu chyběl.
  „Inuyasho?“ lord mluví tiše a přesto je přesvědčený, že ho bratr slyší. „Mohu za tebou?“
  Stojí u stěny a čeká. Jedině ta je teď dělí. Dotkne se ji a dívá se na svou ruku. Jsem moc hubený, napadne ho zcela iracionálně a pro danou chvíli nesmyslně.

  Inuyasha zaslechne jeho hlas a zachvěje se. Neměl by, ale něco ho vábí, něco láká a on dobře ví co. Odloží Tessaigu a přistoupí k tajným dveřím. Našel je hned jak vešel do pokoje, ale jen po nich přejel svými drápy a nechal je být.
  Na tohle jsem celou dobu čekal, uvědomí si a odsune tajné dveře. Sedí a jedním pohybem se odsune, aby mohl Sesshoumaru projít.

  Lord projde dveřmi a pak je jedním pohybem zavře. Na to se skloní k bratrovi a vytáhne ho na nohy.

  „Promiň, zdržel jsem se,“ zamumlá, když ho jemně políbí na rty a pak přitáhne k sobě. Políbí ho do vlasů a pak ho jemně dotlačí na lůžko. Lehne si a Inuyashu si přitáhne blíž. Schoulí se v jeho náručí.

  „To jsem potřeboval" zamumlá když se opře hlavou o jeho rameno a dvoje zlaté oči se střetnou.

  „Taky“ ozve se jako ozvěna. „Čekal jsem na to celou dobu. Poslouchal a jen si přál, abys přišel. Stýskalo se mi po tobě.“  Pevně ho obejme a vdechne jeho vůní. Zničeho nic pochopí, že tohle dává jeho  životu smysl a tohle chce. Zesmutní. Jenže to nejde. Tolik to bolí. Víc než šíp vystřelený rukou Kikyo. Víc než nenávist jeho bratra. Dívá se do jeho oči, které jsou tak stejné. Jsou krásné a on v nich vidí hvězdy. Povzdechne si a uvolní se. Přitáhne si ho blíž a volnou rukou přitáhne pokrývku

  „Mě taky,“ Sesshoumaru se trochu zavrtí a pak tiše vydechne. Ano, líbí se mu to. Tady je konečně zase chvilku tím, kým by chtěl být. A u toho u koho by chtěl strávit celý svůj život. Obejme rukou Inuyashu a poslouchá jeho dech. Je mu tak dobře, že si nedokáže představit, že jen pro povinnost tohle všechno bude muset zahodit.
  „Dobrou noc, ototo“ zamumlá předtím než se mu zavřou víčka a on usne spokojeným spánkem beze snů.

  „Dobrou noc“ řekne spokojeně Inuyasha a usne u toho u koho by chtěl strávit zbytek života. Neuvědomuje si, že na rtech má šťastný úsměv.