Shounen ai povídky 2

Krajina šepotů

2.

Tajemství Severuse Snape

„Vítej Severusi  v Krajině šepotů za Bránou šepotů“ zopakuje ještě jednou Harry.

„Harry běž od něho pryč! Okamžitě!“ vykřikne Sirius z dračice a kolem nich prolétne nějaké zaříkavadlo. Severus se ušklíbne a napřáhne hůlku.

„Přestaňte!“ vykřikne Harry a běží k Siriusovi. Zoufale ho obejme. „Proč jsi mně tam poslal?“ otáže se vztekle i prosebně. Chce to vědět.

„Protože jsem doufal, že ti to pomůže“ zašeptá Sirius a nenávistně pohlédne na Snape. Ten mu to oplatí a schová hůlku do rukávu. Dívá se na mrtvého Siriuse Blacka. Pamatuje jak ho zasáhla nepromijítelná kletba. Je mrtvý a přece se ho může dotknout pokud by chtěl a on nechce. To by si raději vzal Zapomnětlivku.

„Snape co ty tady?“

„Já? Tady? Nic ti potom není Blacku.“

„Vzal mně zpět“ špitne Harry. Odtáhne se od Siriuse a podívá se na oba jak jim jiskří oči nechutí. Spíš nenávisti. Neví co dělat. Severus je nepřítel, který ho má milovat což se zdá absurdní a Sirius je jeho kmotr. Co má dělat? Váhá mezi kmotrem a nepřítelem. Zbláznil se.

„Pojedeme domu a sundej ten plášť. Kde je tvoje oblečení?“

„Nezůstalo z nich nic. Já...“ přibliží se k Severusovi. Ten ho pozoruje. Harry dítě Lily a jeho chráněnec. Nebude tohle zrovna povídat Blackovi.

„Pane Pottre myslím, že plášť si snad ponecháte nebo mně chcete opět šokovat svou nestoudnosti?“ Sirius se začertí a Harry zrudne, když si vzpomene jak jeho oblečení mizelo a on stál před profesorem nahý. „Později mi ho vrátíte, vypraný“ jízlivě pronese. Kdyby Harry nebyl kde je myslel by si, že jsou stále ve škole. Je zmatený chováním profesora. Před chvilkou mu navrhl tykání a za chvilku už je studený jako ledovec.

„Děkuji. Ještě dnes ho vám donesu.“ Severus se dívá jak oba nasedají na draka a odlétají.

„Tak Severusi co teď budeš dělat? Zpátky nemůžeš.“ Udělá krok, když před ním zabrzdí modré psisko se slinami kapajícími na zelenou trávu. Dobromyslně se usmívá a na krku má nějaký váček. Severus ho opatrně vezme a otevře. Dopis psaný škrabopisem, že bradavičtí studenti by zbledli závisti. Přelouská první slova a podívá se zřejmě po poslu. Nikde. Povzdechne si. Má se zabydlet a ten žalud nebo co to má být, je jeho příští dům. Jen doufá, že si někdo nedělá legraci. Blízko u něho přistane nějaký drak a on k němu přejde. Chystá se na něj vyhoupnou, když uslyší řev. Zbledne. Draky moc nezná a kouzlit dle dopisu ještě nemůže.

Zakleje a povzdechne, si když ho někdo ho uchopí za hábit a je někam položen. Za chvilku se zvedne. Harry měl pravdu, je to nádherá, když plachtí nad krajinou. Je velká a on z výšky zahlédne nějaké domy. Podívá se. Tam u těch stromů se mu líbí, ale jak draka donutit slétnout a spadnout z téhle výšky by nechtěl. Poklepe mu na kůži nic. Osloví ho nic.

„Můžeš už slétnout!“

„Tvrdé přistání,“ vyhekne když je vyhozen z draka přesně tam kde chtěl. Podívá se do instrukci. Musí zasadit to semeno do země a představit si jak chce bydlet. Udělá jamku a položí do něho žalud. Připadá si tak nepatřičně. To je zas,  ale pitomost uleví si a sedne si. Drak se rozvalí nedaleko něho a pozoruje ho přimhouřenýma očima.

Severus se soustředí a po chvilce otevře oči. Vyjekne údivem. Tak ono to funguje. Je to lepší než veškerá jejich kouzla. Kdo to asi udělal? Natáhne se po pergamenu s písmem. Má si představit dům a pak říct jen hotovo.

„Ho...“ zarazí se včas a začne budovat zdi. Takže udělá dvě části. Pracovní a druhou obytnou. Nejdřív se pustí do té pracovní.

Pracovna, komora, sklepení. Skříně a s údivem zjišťuje, že všechno se vytváří. Truhly, temná skříň pro citlivé rotliny, další pro temné lektvary, pro světlé lektvary pro jedy a další nezbytnosti. Očarovaně hledí jak dole se vytváří chladná komora a naopak komora plná světla. Plánuje do nejmenších detailů až je pracovní část domu dokonala. Spokojeně si prohlíží vnitřek pracovny. Všechno to vidí ve své hlavě.

Tak a teď dům. Takže bude je oddělovat chodba. A teď co dalšího? Sedí bezradně a snaží se naplánovat co a jak.

„Dobrý den, pane profesore.“

„Severusi. Už jsem ti to jednou Harry říkal.“

„Ale...“

„Black je můj nepřítel. Nemusí vše vědět.“

„Je to můj kmotr“ namítne Harry. „Donesl jsem plášť.“

„Díky polož to tamhle. Ty Harry nevíš jak vypadá kuchyň?“ odváží se zeptat. Mračí se a mezi obočím Harry vidí vrásku.

„Tvoříte dům vidím. No snad něco vyhrabu z paměti,“ řekne rozpačitě Harry.

„Tvoříš.“

„Omlouvám se, ale nemohu tak snadno zapomenout.“

„Já taky ne“ klidně řekne Severus. „Zničeho nic jsem zavlečen do tohoto světa. Takže jak je to s tou kuchyni: Chápejte Po...Chápej Harry nikdy jsem nepotřeboval kuchyň.“

„Tak se mně chytněte za ruku a pomohu s tím.“ Severus sevře jeho ruku do své a dívá se na ni. Je tak velká. Když ji viděl naposled byla to ruka dítěte.  

„Moc toho není“ zabručí Harry, který vidí to co Severus. Takže kuchyň a snaží se rozpomenout na kuchyň u své tety Dursleyové a Weaslových.

„Moc pěkné, Harry.“ Dívají se na jednoduchou kuchyň se vším všudy. Harry dál vytváří obývací pokoj se stěnami pokrytýma knihama  a krbem s pohovkou, křeslama. Severus občas něco upraví. Stolek a menší se šachy, globusem a na podlahu dá měkký koberec. Harry počká a přejde do ložnice. Jednoduchá postel.

„Mám rád prostor“ zavrčí Severus a Harry se dívá jak rozšiřuje pokoj  o obrovskou postel. Komoda a lampičky dodá Harry. Nezapomene ani na lustr. Další pokoj pro hosty jednoduše zařízený.

„Koupelna.“ Severus ji zařizuje sprchovým koutem a velkou vannou. Na stěnu škříňky a zrcadlo. Harry dodává maličkosti.

„Ho...“

„Ne ještě ne“ zadrží ho, Harry. „Oblečení“ a Severus zírá jak se vytváří oblečení na jeho postavu a bohužel stejné jako má Harry a ten podivín Black. „Prostěradla, ručníky....“ snaží si vzpomenout na vše. „Pak to dům neudělá a později je sehnat je obtížné.“

„Okna!“ vykřikne Severus a vytváří okna, záclony, závěsy a v obývacím pokoji prosklené dveře. Harry pohlédne vedle a uvidí draka. Usměje se a vytvoří mu přístřešek. Dodá ještě posezení venku pro čtyři osoby. Snape se dívá na svůj první dům.

„Hotovo!“ pronese a je zvědavý co se bude dít. Vzduch se trošku zachvěje a  rozmaže. Hotovo.  Zvedne se a jak drží Harryho za ruku vytáhne ho na nohy. Jde ke dveřím a dotkne se kliky. Nic.

„Harry Potter“ se představí. Šťouchne do Severuse.

„Profesor Snape.“

„Chybné jméno. Prosím představte se.“

„Severus Snape.“ Dveře se otevřou a oba vpustí dovnitř.

„Harry kdo to všechno vymyslel?“a chce rozsvitit. Nic. „No bez elektřiny těžko něco udělám.“

Harry vykoukne ven.

Je tady pro tebe posel Severusi.“ Severus vykoukne a uvidí modrého psa s váčkem na krku. Vezme ho a dívá jak mizi.

„To bude energetický kámen. Vykládla mi o tom Sirius.“ Severus se při jeho jméně ušklibné. Pacholek je to. Harry mu ho vezme a zkoumá kde může být prostředek domu. Klekne si na chodbě a přesouvá kámen sem a tam. Najednou se podlaha otevře a kámen se ztratí.

„Teď by všechno mělo fungovat.“ Posadí se na zem a dívá se jak světla se rozsvěcuji. „Musím jet domu. Je pozdě. Sirius mně určitě čeká na večeři.“ Vyběhne ven a zvláštně pískne. Před Harrym přistane dračice a on se na ni vyhoupne. Z výšky zamává na Snape osvětleného světlem z domu.

Severus za nim chvilku se dívá pak zavře dveře. Co teď tady bude dělat? Vykoupá se a pak udělá něco k jídlu. Tedy pokud tady nějaké jídlo bude. Zajde do kuchyně a dívá se na prázdné poličky. Musí se zeptat Harryho jak se tady vaří. V žaludku mu zakručí a on si aspoň nalije do skleničky vodu. Napije se pak se posadí ke kuchyňskému stolu. To co dnes zažil bylo tak ohromující, tak neuvěřitelné a k tomu ještě Voldemort. Zavrčí nechutí nad tím do čeho se to dostal a přejde do koupelny. Všechno tady má. Svlékné si hábit a objeví se vypracovaná postava. Voda funguje a tak si pustí horkou.

Zamručí spokojenosti a nechá na sebe dopadat proud horké vody. Vzpomene si na harryho jak stál u brány nahý a on ho svým pláštěm obklopil. Z ničeho nic dostal ho chuť přikrýt takhle svým tělem. Zavrtí hlavou.

„Zbláznil ses Severusi? Je nejméně o ... nevypadá na to.“ Znechuceně si odfrkne a nanese si šampon na hlavu. Pak si vzpomene, že zde nemá svůj lektvar. Zítra najde hned rostlinky a umíchá ho. Viděl je, takže to bude první co udělá. Myje si vlasy a pak na ně nanese kondicioner. Na houbu nanese gel a je vděčný, že to tady má. Snad to tady nebude tak hrozné. Jen Black by se mohl propadnout do pekla. Energickými pohyby si myje tělo.

Jak je vidět ani smrt není zárukou, že někdo zůstane doopravdy mrtvý. Prostě Black má devět životů. Jenže taky nevěřil, že Harry je mrtvý, ale rozhodně ho nečekal, že ho najde a k tomu s Pánem zla v sobě. Povzdechne si a zavře vodu. Vystoupí ven a sáhne po měkkém tlustém ručníku světlémodré barvy. Vůbec celý dům je v tmavších barvách, ale Harry si prosadil pár světlejších doplňků. Ani neví proč mu ustoupil. Ovine si ručník kolem štíhlých boků a jde do ložnice. Zívne si. Je sice unavený, ale na některé věci až zas tolik ne.

Odhrne měkkou pokrývku a sundá si ručník. Přehodí ho přes židli a vklouzne nahý do pokrývek. Už dlouho nikoho neměl a poslední dobou byl tak unavený a neměl chuť se udělat. Rukou vklouzne do pokrývek. Za chvilku toho nechá jak do erotických představ se mu míchá Harry. Zívne, ale jak je vzrušený nemůže usnout, nakonec to vzdá a představí si místo dvou svalnatých mladíků Harryho. Jak se pomalu svléká a potom si před něj klekne a vezme ho do úst.

Zasténá jak vyvrcholí a oddechuje po prožité fantazii. Vyklouzne z postele a seber ještě vlhký ručník. „Bylo to hezké“ zabrumlá nerad a lehne si. Za chvilku spí.

„Auuu!“ tiše vykřikne a zvedne se. Jeho Znamení zla tak hoří. Stiskne ho druhou rukou, ale nepomáhá ho a pak si vzpomene. Harry. Voldemort se určitě probudil. Vyskočí a rychle natáhne první co najde. Vyběhne ven. Ani neví kde bydlí. Otočí se k draku, který funí pod přístřeškem.

„Dones mně k Blackovi.“ Nic.

„Sakra. Sirius Black.“ Drak otevře oči a vyplazí se zpod přístřešku. Severus na něj nasedne a za chvilku se dívá na dům kde je Harry. Sesedne a utíká s rukou v které tepe znamení zla ke dveřím.

„Severus Snape.“

„Nemáte povolení“ zahrčí dveře. Severus by je nejraději prokopl, kdyby to mu něco pomohlo. Zařve. „Blacku!“ Znovu a znovu buší na dveře, které se začínají zlobit.

„Ticho!“ vykloní se Sirius z okna. „Vypadni!“

„Harry!“ vykřikne Severus a bolestí se mu skoro zkroutí ruka. Je to zlé. Dveře se otevřou a on vlétné dovnitř a zamiří rovnou k Harrymu.

„Nejdou otevřít“ starostlivě řekne Sirius. Severus se rozežené a vrazí do dveří. Jsou odolné, zakleje a tře si rameno. Sisius vytáhne hůlku a roztříští je. Vpadnou dovnitř, kde se svijí Harry.

„Ale ale kdopak to k nám nepřišel? Ty zrádče!“ vykřikne Harry, ale oba poznávají hlas Voldemorta.

„Nikdy jsem nebyl na tvé straně ty zmetku“ skočí po Harrym a přitiskne ho k posteli. „Harry! Harry Pottre vnímej mně!“

„Ssss ty zrádče. Zemřešš!“ syčí na něho Harry s takovou nenávisti, že se Sirius oklepe. Severus ho stále drží za hlavu a dívá se do jeho oči, které planou nenávisti.

„Lily, pamatuješ tvoje matka. Zachránila tě! No tak vnímej mně. To je rozkaz. Přece tvoje matka nezemřela nadarmo!“ křičí na něho. „A James Potter taky ne. No tak vnímej!“

„Zbytečne. Je můj. Sssslyšíš t ty zrádče! Vyhraji a byla jen děvvvka“ zasyčí. Snape zavře oči a vrazí facku Harrymu.

„Harry Lily tvoje matka no tak prober se! Bojuj! Bojuj! Nenech ho zvítězit.“ Třese jim a  dívá se do jeho očí. Snaží se ignorovat Znamení zla, které tepe jako zběsile. „Jsou na tebe hrdí. No tak nepoddávej se! BOJUJ!“ řve na Harryho a tiskne ho k sobě.

„Jsem unavený“ uslyší a zavře oči. Tentokrát vyhrál. Tentokrát ho zabít nebude muset. Ulehčí se mu a svírá ho v náručí.

„Pane profesore vaše vlasy“ uslyší a on ztuhne. Harry se dotýká jeho měkkých vlasů. Severus vstane a podívá se na užaslého Siriuse, kterému cukají koutky úst. Začne se smát.

„Bééé Severus.. béé“ dostane škytavku úlevou, že Harry je v pořádku a zároveň nad vzhledem Severuse v podobě kudrnatého černovlasho beránka. Severus se otočí k Harrymu, který užasle hledí na něho jako by ho viděl poprvé. Vlasy ty rovné mastné vlasy jsou pryč a místo něho má na hlavě kudrnaté ovčí vlnky. Začne se usmívat a Severus vypadne, protože by jinak zabil oba dva. Vyběhne vztekle ven.

Vzpomínky ho zahltí.

„Beeee. Severus Beránek!“ křičí na něho kluci a on jen stiskne knihy v náručí a jde zarytě dál. „Kdepak je to Severus Ovečka!“ křikne někdo a jen slyší Beeee Beee v různých hlasech i tóninach. Doma vezme nůžky, ale jedna mu přiletí od otce. Rozbrečí  se a vytáhne knihu kouzel. Cokoliv se naučil nic nepomáhalo a vlasy zůstávaly kudrnaté a on pořád slyší Beeee Severus Ovečka.

Kolik se naplakal až jednoho dne objevil velmi starou knihu lektvarů, masti a nápojů. S údivem ji otevřel a  našel co hledal. Zůstal doma a bádal. Dostal tehdy nařezano, že zůstal doma, ale jeho výzkum v oblasti narovnání jeho vlasů stal za to.

Od té doby už nikdy neslyšel smích a Beee ovečko nebo beránek. Vytvořil lektvar pomoci jehož se mu vlasy narovnaly. Ztratil jejich hedvábnost a byly trochu mastné, ale k čemu klukovi je měkkost vlasů.

Později přesidlil do Bradavic. Celou dobu ho tam terorizovali kvůli vzhledu, ale už nikdo nezjistil jeho tajemství a nikdo mu neřekl takhle. Až teď uslyšel to posměšné Beee.

Zastaví se před svým drakem a nasedne na něho. Jak se vlastně jmenuje?

„Siriusi proč ses smál?“

„Vždyť vypadal jako ovečka beeee. Kdybychom to tušili...“

„Zachránil mi život. Cítil jsem jak mu podlehám.“ I v něm vyvolal úsměv vzhled profesora Snape, ale zároveň i podivný hřejivý pocit. Podívá se na ruku, kterou se dotýkal jeho hebkých vlasů. Tak nádherných.

„Promiň. To víš staré zvyky“ zamumlá, ale přeje si to říct ostatním Pobertům. Harry se usměje a lehne si. Bál se, že se z toho snu, kde vládl Voldemort a říkal hrůzné věcí  už nikdy neprobudí. A pak zaslechl hlas Severuse. Pronikl tím mlžným závojem, který vytvořil Voldemort v jeho mysli. Schoulí se do klubíčka a třese se. Teprve teď na něho dolehlo co všechno šeptal.

Sirius se ho dotkne. Má pravdu. Kdyby nepřišel Snape mohlo to špatně skončit. Hladí ho po vlasech a uklidňuje sebe i jeho.

„Je čas co myslíš Boo?“ Ten zavrní a upře na svého pána pohled plný očekávání. Merlin vstane s kocourem na rameni a začne psát pozvání. Podá ho poslovi a čeká.

„Tak ještě tuhle bylinku a je to hotovo“ zabručí Snape a zamíchá dvakrát doleva, třikrát vpravo a jednou vlevo. Nechá ji vychládnout, když někdo zavřeští „Posel!“ Severus leknutím nadskočí. Tohle ho zničí. Dům, aby mluvil. Jenže je to praktické. Otevře dveře a na zápraží opět modrý pes s pergamenem v zubech. Pustí ho a zmizí jako pára nad hrncem.

Dne ve tři hodiny u mně. M

Kdo to je ten M? Otočí pergamen hledaje vysvětlení, ale nikde nic není. Položí ho na stůl a jde se podívat na lektvar. Nabere na prsty a vetře si ho do vlasů. Dojde k zrcadlu a hřebenem si je pročeše. Je to opět on. Severus Snape a ne Severus Beránek nebo Severus Ovečka. Otřese se. Jak to nenáviděl. Dokonce víc než Siriuse, Jamese a ostatní z té ubohé party.

Ve tři hodiny vstane a vyjde ven oblečený do nového oblečení. Je mu v tom divně, ale zřejmě to tady nosí všichni. Zajímalo by ho kdo je ten záhadný pan M. Přejde k drakovi. Zase spí. Copak nedělá nic jiného? Odkašle si.

„Nevím kam mám jet, ale tady pergamen...už zase!“, když se hrabe na hřbetě draka. Musí se zeptat Harryho jak to dělá, že nasedá normálně. Vytočí se trochu do strany a snaží se zahlédnout něco. Hrad. Velký středověký hrad. Tak proto to oblečení. Pán země asi neví, že už dávno není středověk. Jenže s jeho moci si může dělat co chce. Drak přistane vedle ostatních draků. Severus je opět shozený a skoro vztekle by se pustil do Draka, když si všimne skřítky, která vyběhne ze dveří. Nasedne na malou dračici a zmizí pryč. Severus si protře oči a otočí se ke dveřím. Snad poprvé má strach. Odkašle si.

„Severus Snape.“

„Vítejte profesore Snape. Je příjemné poznat někoho milého a inteligentního jako jste vy. Jděte rovně do přijímacího sálu.“ Severus vkročí do tmy a kolem něho se rozhoří první pohodeň, pak další a další. Přemýšlí o dveřích. On milý?

„Vítejte na hradě pane Snape. Mohu vám říkat Severusi, že.“ Severus si odkašle. „Tak si sedni. Viděl jsem vás jak chodíte k Bráně šepotu. Slib je posvátný, že ano.“ Severus zamrká. Jaký slib a pak zrudne.

„Ano. To je. Mohu se zeptat kým jste?“ a ošije se pod upřeným pohledem kocoura. Červené oči a kožich temný jako peklo.

„Merlin jméno mé“ řekne pobaveně a čeká rekaci.

„No asi vám už někdo řekl, že máte být mrtvý.“

„Výborně Severusi. No ano, ale znáte to, když jste nesmrtelný a nemáte dost zábavy a lidé jsou tak nudni tak se něčím zabavit musím. Předstírat svoji smrt bylo vzrušující. Takže se vraťme k tomu proč jste tady. Už víte, že Harry má v sobě ještě jednu bytost.“ Severus si sevře ruku se Znamením zla. To tedy ví.

„Vím to. Voldemort.“ Uslyší skřehotavý smích.

„Prosím to jméno ne. Je šílené.“

„Proč jste dovolil, aby k tomu došlo. Nemá už toho dost?“

„Možná, jenže jiná možnost tu nebyla a na vás bude ležet tíha osudu“ zamumlá.

„Cože?“ Merlin se posadí a kocour mu vyskočí do klína. Začne vrnět.

„Jak bych to řekl. Bude záležet na vás jestli Harry ovládne obě duše nebo zůstane pod jejím vlivem. Nevím jak dlouho to bude trvat. Možná jen měsíc, možná rok.“

„Jak to mohu asi udělat? Připoutat si ho k noze?“

„Vynikající nápad mladíku!“ zasměje se chraptivě Merlin. „Opravdu vy tři mně překvapujete. A ještě něco: Můžeš kouzlit. A teď už jdi. Nemám rád lidi“ zamumlá a vyjde ze dveří. „Květ Hebounky je to co potřebuješ do lektvaru.“ Ještě uslyší Snape a osamí.

„Madík já? Květ Hebounky?“ mumlá si pro sebe nepřítomně Snape. Vyjde z hradu a přivře oči před oslňujícím světlem. Vůbec nic z toho nechápe, ale může kouzlit. Vytáhne hůlku a neví jaké kouzlo by řekl. Zastrčí ji za pás a dojde k drakovi. Otevře rty a už se opět válí na hřbetě.

„Sakra, sakra“ kleje a leží na jeho zádech. Stejně ho shodí.

„Zvláštní přistání Severusi.“ Severus se zvedne.

„Harry.“ Hledá v jeho očích pobavení a smích, ale je vážný.

„Chtěl jsem poděkovat za noc. Citil jsem, že už mně má. Unavuje mně to pořád a nevím co dělat“ vysype ze sebe. Snape na něho neproniknutelně dívá.

„Nevím co s tím.“

„Já taky ne. A dal jste drakovi jeho pochoutku?“

„Pochoutku?“

„No ano. Divím se, že tě vozil jen tak.“ Vytáhne z brašny a podá mu hrudku nějakého ovoce. Je tvrdá. Snape rozpačitě přistoupí k drakovi a podá mu to. Ten mu olízne ruku až má Severus pocit, že vzal kůži i s ovocem. Podívá se. Jen lehce zarudlá. „Rádi to cumlají. Jenže neumí si to otrhat. Pojď.“ Vede ho ke stromům u kterého roste podivné houští s trnama a mezi nimi ovoce. „Když mu to budete dávat, tak můžete si s ním dělat skoro co chcete. Někteří jsou velmi inteligentní.“ Severus jak se dívá na to ovoce dostane hlad. Zakručí mu v žaludku.

„Nevíš náhodou jak se tady dá získat jídlo?“ Harry se rozesměje. Jde k domu a představí se. Dveře ho pustí a on jde do kuchyně. Na zdi je pověšen papírový blok a brk. Harry se soustředí jak to viděl u Siriuse a zkusí napsat jídlo. Strhne papírek a položí ho na stůl.

„No moc to není“ zahučí. „U nás se o všechno stará Lynn. To je skřítka. Dům je schopný vytvořit jídlo jen základní. Víc ne. Jinak se musí vařit.“ Vezme vajíčka, slaninu a kus chleba. Ochutná ho. No lepší něco než nic. „Optám se jestli by některý ze skřítků nechtěl pro vás trochu vařit. Většinou se tady dost každý nudí, víte.“ Harry se dívá na jeho vlasy a nechápe kam zmizely ty kudrlinky. Má je rovné jako vždy. Stejně byly hezké.

„To budu vděčný.“

„Jinak skřítci jsou tu svobodní.“ Snape přikývne a dívá se na vajíčka a slaninu na pánvi.

Za chvilku už oba jedí. Severus dojí a mávne hůlkou. Všechno nádobí se složí do dřezu.

„Takže Merlin ti povolil kouzla.“

„Ano. Je to neuvěřitelné, že. Merlin, krajina šepotů, drací, mrtví lidé a skřítcí taky předpokládám.“

„Ano celý svět je neuvěřitelný. Musím jít. Děkuji.“ Zvedne se a ve dveřích se srazí se Severusem. Zmateně od něho odskočí a vyběhne ven. Tichým hvízdem přivolá dračici. Severus vidí jak ji něco podá a odlétají.

Zavře dveře a pořád cítí přítomnost Harryho. Všechno je tak zvláštní a jak se má postarat o něho? Ničemu moc nerozumí.  Sevře rty a jde se osprchovat. Zítra se pokusí najít Hebounku a sehnat něco lepšího k jídlu.